Když ženám schází oblečení

„Nemám v čem chodit. To je jediné, co si můžu obléct, do čeho vlezu a co není ještě roztrhané,“ spustila na mě žena o víkendu ráno, sotva jsem se probudil.

Stála v naší společné ložnici a na sobě měla neforemný kus látky, kterým kdysi byla sportovní bunda unisex. Před lety ji domů donesla snad dcera, možná náš syn, že to bude perfektní doplněk na hory. Nikdy v ní nikdo ale nechodil, alespoň si nejsem vědom, že by v ní někdy někdo vyšel z domu. Teď ji manželka vytáhla ze skříně, snad aby mě jí vydírala. „Tak v tomhle nikam nepůjdeš! To bych se musel za tebe stydět.“

Má žena ve svém věku vypadala ve sportovní parce khaki barvy poněkud přihlouple. Jako by šla v plesových šatech na výšlap nebo do trampské osady na potlach, či si vyšla v maskáčích do divadla. Chápal jsem to jako vydírání, nakonec jsem ale ze své peněženky vydoloval nemalou částku. „Tak si něco kup,“ podal jsem jí pár bankovek.

Nejdřív se zaradovala. Když bankovky přepočítala, její obličej se zaškaredil. „Tak málo?“ Tak já je škudlím, utrhuji si od úst, abych něco málo našetřil na občasné povyražení s kamarády, a mé ženě je to málo? Sáhl jsem nakonec i do svých tajných zásob, když žena naštvaně vypochodovala z ložnice. „Tak si je vem.“ Málem jsem ji prosil. Přemlouval jsem svou ženu, aby si ode mne převzala v potu tváře těžce vydělané peníze. Sbohem, kamarádi, sbohem, šachový kroužku, sbohem, putyko. Nakonec je milostivě přijala. A snad abych si to nerozmyslel, ihned po obědě vyrazila má žena na nákup. Zpět domů se vrátila až k večeru. Ověšená krabicemi a velkou igelitovou taškou se na mě zazubila hned v předsíni. O několik minut později přede mne nastoupila v padnoucím sáčku, nové sukni a pohodlných lodičkách na klínku. Docela jí to slušelo. Musel jsem uznat, že investice nebyla marná.

 „A hned zítra půjdeme na návštěvu ke Zdeně a jejímu manželovi,“ sdělila mi večer u televize. Prý to se svou kamarádkou domluvila cestou z nákupního tažení, jen mi o tom tak nějak zapomněla říci.

Zatímco žena, bylo mi jasné, se obleče do dnes nakoupeného oblečení, já pomalu tápal. Co vlastně mám ve skříni? Ponožky z dob dávno minulých mi hanbu neudělají. Co si ale na sebe vzít dál? Kalhoty se svetříkem, co jsem dostal loni k Vánocům, mi byly poněkud malé. Bundu, ve které jsem poslední dobou chodil na procházky se psem, jsem si před pár dny roztrhal tak, že jsem ji na sebe už nemohl vzít, a venku pomalu začínalo namrzat.

Oblékl jsem ji, otáčel se u zrcadla, hodnotil svůj vzhled a snažil jsem se být objektivní. Nakonec jsem musel uznat… Ona ta sportovní bunda unisex v barvě khaki nakonec není tak špatná…

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10