Květinářství na sídlišti

Toto je obyčejný příběh o tom, že i v dnešní době můžou existovat provozovny, do kterých neseženete zaměstnance. A není to chyba zaměstnanců, ale často právě jejich majitelů…

Každý den jsem chodila kolem nákupního centra, kde byla před časem otevřena nová prodejna květin. Paní si otevřela také obchůdek z druhé strany budovy, ve kterém nabízela společenské šaty a doplňky. První dny jsem ji vídala, jak běhá z jedné prodejny na druhou. Vždy na tu prodejnu, ve které právě není, pověsí cedulku s nápisem:

„JSEM V PRODEJNĚ KVĚTIN ZA ROHEM.“

 nebo

„JSEM V PRODEJNĚ SPOLEČENSKÉHO OBLEČENÍ ZA ROHEM.“

Podle toho, kde se právě nacházela. Po zhruba dvou týdnech se ale na prodejně květin objevila nová cedulka:

„PŘIJMU PRODAVAČKU PRO TUTO PRODEJNU.“

Když se nová cedulka objevila na prodejně poprvé, zaváhala jsem i já. Neměla jsem tehdy práci. Které z žen by se nelíbilo sedět ve voňavé prodejně, kam nepřijde tolik zákazníků jako např. do potravin? Já jsem navíc v minulosti pracovala i jako vedoucí prodejny. Mám umělecké cítění, devět let jsem studovala malbu a kresbu. Jistě bych i bez předchozí praxe vytvořila pěknou květinovou vazbu, nebo zákazníkům poradila vhodný dárek, protože v prodejně se prodávají i drobné upomínkové předměty. Byla jsem ale k sobě kritická a uvědomila jsem si, že nerada zalévám i květiny ve svém bytě. Květinám se u mě kupodivu daří. Ale to jen díky tomu, že za roky soužití s nimi se ujaly pouze ty nejodolnější, kterým vyhovuje nepravidelná zálivka a péče. A tak mé kamarádky obdivují krásné kvetoucí orchideje, které jsou na péči nenáročné, kaktusy, které mi kvetou a další chudáky, kteří vodu téměř nepotřebují. Své odhodlání stát se květinářkou jsem také zamítla z důvodu, že v takových malých obchůdcích jsou většinou prodavačky zaměstnány jen na dohodu a opravdu minimální plat.

Svého pejska jsem ale venčila kolem onoho nákupního střediska dál.

A proto jsem si také nemohla nevšimnout, že po krátké době v prodejně květin přibyla nová tvář. Mladinká upravená slečna se do prodejny hodila. Pozorovala jsem ji, jak se láskyplně stará o kytičky, přihnojuje, usmívá se na zákazníky. A to až do chvíle, kdy do prodejny vkročila sama majitelka.

„Nevidíte? Jak můžete dát vedle fialové orchideje žlutou? To se nehodí!“ řvala na dívčinu. Myslím, že ne dívčina, ale sama majitelka tak odradila několik potenciálních zákazníků.

„Ukliďte před prodejnou!“ nakázala panovačně dívce. Ta se ihned chopila koštěte a začala jím vymetávat neviditelná smítka před prodejnou.

„Takhle se drží koště?“ vyrvala šéfová koště z rukou dívky. „Dívejte se!“ přikázala a začala mést koštětem kolem sebe tak nešikovně, až jsem se rozkašlala nejen já, ale i můj pes. A tak jsem šla raději pryč.

Následující den, když jsem opět venčila svého psa kolem střediska, jsem si všimla, že v prodejně opět sedí sama šéfová. Nyní se na prodejně objevil nápis:

 

„PŘIJMU PRODAVAČKU PRO TUTO PRODEJNU. S PRAXÍ !!!“

 

Bylo mi jasné, že majitelka dívčinu vyhodila. Jako bývalá vedoucí prodejny vím, že dnes je i přes velkou nezaměstnanost těžké najít dobrou prodavačku. Ale jako každodenní divák jsem také věděla, že dívka se opravdu snažila a byla šikovná.

Za pár dní se na prodejně objevila nová žena. Tato byla ve středních letech a vypadala zkušeně. Shodou okolností jsem právě v tuto dobu potřebovala kytičku pro kamarádku, která slavila narozeniny. A tak jsem vešla do prodejny. Paní byla velmi ochotná a pěkně mi poradila.

„Vy jste pracovala někdy v květinářství?“ zeptala jsem se jen ze zvědavosti.

„Já jsem přímo vyučená,“ usmála se paní a krásně si se mnou popovídala na téma kytiček.

„Ta tu určitě zůstane,“ pomyslela jsem si. Když jsem ale šla následující den kolem prodejny, ani nová prodavačka tam už nebyla. Později jsem se dozvěděla, když jsem ji potkala v obchodě s potravinami, že zaspala a přišla o pouhých pět minut později a paní majitelka ji bez milosti vyhodila.

„Je mi to tak líto. Mám ráda kytky,“ řekla smutně.

„A platila dobře?“ zeptala jsem se.

Kdepak! Jak jsem se dozvěděla, paní majitelka, tak jako řada malých podnikatelů, nedodržovala ani minimální hodinovou mzdu.

„I za těch pět minut, co jsem zaspala, mi strhla celou hodinu ze mzdy,“ řekla mi lítostivě paní.

 

Dva dny na prodejně seděla jen majitelka, když se na dveřích objevila cedulka:

 

„PŘIJMU PRODAVAČKU PRO TUTO PRODEJNU.

-          S PRAXÍ

-          PŘESNOU A DOCHVILNOU“

 

Po čase přijala majitelka novou prodavačku. Mladá, asi dvacetiletá dívka, si hleděla prodejny víc, než je zdrávo. Při večerním venčení jsem si všimla, že je v prodejně i po zavírací době. Ta určitě vydrží! Pak jsem přistihla majitelku, jak dělá dívčině kázání kvůli tomu, že si ozdobila ret piercingem. Jednalo se o malou perličku. Ani já nemusím podobná zkrášlovadla dnešní doby. Uvědomuji si ale, že každý člověk rozhoduje sám za sebe, co si do sebe zapíchne, pověsí nebo co si obleče.

Ani tato prodavačka na prodejně nezůstala. A objevil se nápis:

 

„PŘIJMU PRODAVAČKU PRO TUTO PRODEJNU.

-          S PRAXÍ

-          PŘESNOU A DOCHVILNOU

-          PŘÍJEMNÉHO ZEVNĚJŠKU!“

 

To už si o prodejně začali vyprávět i mí známí a sousedé.

„Přitom majitelka je stará, tlustá, nepříjemná a já viděla, jak ty prodavačky šikanuje!“ řekla mi jednou sousedka. Byla to pravda. Paní majitelce se nelíbilo hned to, hned zase ono, ale se žádnou z asi dvaceti prodavaček, které jsem na prodejně zahlédla, nebyla nikdy spokojená.

 

Ať to zkrátím. Poslední cedulka, kterou jsem na prodejně zahlédla, byla následujícího znění:

 

„PŘIJMU PRODAVAČKU PRO TUTO PRODEJNU.

-          S PRAXÍ!

-          PŘÍJEMNÉHO ZEVNĚJŠKU!

-          PŘESNOU A DOCHVILNOU!

-          S BYDLIŠTĚM V TOMTO MĚSTĚ!

-          BEZ ZÁVAZKŮ!

-          ČASOVĚ FLEXIBILNÍ!

-          S VĚKEM DO 50 LET!

-          POUZE ŽENU!“

 

Byla jsem ráda, že jsem se nikdy neucházela o místo v této prodejně. Sama mám kamarádku, která v květinářství pracuje už roky. Na samém začátku neuměla vázat květiny a neuměla se ani o květiny starat. Měla snahu a příjemnou a milou vedoucí, a proto se všemu naučila. Kdežto nová majitelka našeho květinářství nebyla ani příjemná, ani milá a vůbec se neuměla vcítit do druhých.

Asi měsíc sedávala v prodejně květinářství sama, protože svým zamračeným obličejem odradila všechny potenciální zákazníky. Nakonec prodejnu zavřela. Prodejna společenského oblečení a doplňků byla do týdne zrušena také.

Zboží se neprodává samo. Hodně záleží také na tom, kdo ho prodává a jak se chová k zákazníkům i svým podřízeným.