Lepivá koule

Trápily mě mušky. Lépe řečeno mušky, mouchy, komáři a všelijaká havěť, která přijde vždy, když se oteplí. Trápily mě jak doma, tak na balkóně. Nejhorší to bylo, když bylo v bytě ovoce, a to bylo s přibývajícím teplem vlastně pořád, a pak večer u televize. To pak vypadalo, jako by se mi program v televizi líbil natolik, že hlasitě tleskám. Tleskala jsem, nikoli ale programu, nýbrž jsem se snažila ty obtížné potvory chytit a zlikvidovat.

A tak jsem se rozhodla zakoupit speciální lepivou kuličku na ně. Je to takové žluté kulaté nic, které dle reklamy zaručovalo, že se na to vše nechtěné a nepříjemné chytí. Koupila jsem jich hned několik. Dvě do kuchyně, protože tam je mušek nejvíce, jednu na balkón a také jednu do předsíně. A těšila jsem se. Některé jsem zavěsila, jiné postavila na stojánek, který byl dodán společně s koulí.

Večer jsem si nachystala mísu ovoce a pustila televizi. A opět jsem tleskala. V televizi byl nenáviděný politik, jehož jméno si ponechám pro sebe, ale já vypadala jako jeho nadšený příznivec. Tleskala jsem tak vehementně u žluté lepivé koule, že jsem se nakonec chytila. Na kouli se ale nenalepila moucha, kterou jsem se snažila dopadnout, ale má dlouhá bujná hříva. Stála jsem před televizí, z hlavy mi visela koule, a byla bezradná. Koule totiž nešla odlepit. Podlehla až hrubému násilí, a to ostrým nůžkám. Byla jsem o dva centimetry vlasů chudší a koule byla o vlásek bohatší.

 Přesunula jsem ji proto dál od stolu. Mouchy a mušky jako by měly nějaký radar, kouli se nadšeně vyhýbaly a dál hostily na míse s ovocem. Komáři a další jejich kolegové mě v noci budili ze spaní, a tak jsem věděla, že koule skutečně nefunguje. Ráno jsem otevřela okno dokořán. V tu chvíli se mi na kouli přilepila záclona. Stejně, jako to bylo s mými vlasy, i záclonu koule uchvátila a nehodlala ji jen tak propustit. Už jsem sahala po nůžkách, pak jsem si to ale rozmyslela a nitku po nitce jsem preparovala záclonu z kuličky. Nakonec byla záclona maličko vytahaná, žluté koule ale prostá, a tak jsem zajásala a dala kouli dál od okna, na ledničku. Na ledničce mi stojí také stolní kalendář. Během pár okamžiků mi splynuly červen s červencem a srpnem a byla z nich otrhaná nevzhledná imitace papíru.

Druhý den se mi na balkóně přilepila ke kouli vnoučata. A tak jedno přišlo o kapsu u tepláčků a druhé o rukáv u trička. Skóre k tomuto dni bylo vlasy – spousta (už ne jen mé, přidaly se k nim také manželovy a zetě), nitě – mnoho (nejen od záclony), kapsička od tepláků – jedna a jeden rukávek. Abych nezapomněla, ještě jedna zbloudilá muška, která se přilepila čistě omylem. Další hmyz nenásledoval.

Když se manžel ráno chystal do práce, chtěl si vzít čisté ponožky, které visely na balkóně. Jedna mu ale upadla. Cestou k zemi potkala onu žlutou kouli, a hádejte… Ano, určitě jste uhodli, skóre se obohatilo o jednu pánskou fusekli. A proto dřív, než by došlo k dalším ztrátám, všechny koule letěly do odpadkového koše. Tam si na sebe nalepily vše, co v koši bylo. To nám už ale bylo fuk. Koule totiž byly ten den největším odpadem domácnosti.

A vrátili jsme se opět k tleskání a starým dobrým mucholapkám.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10