Margita, Tibor, Eva – kamarádi

Margita blýská černýma očima, pohazuje kudrnami, jak se vztekle chce pomstít. Běží po lesní cestě a kope do šišek. Teta říká, že je prudká po strýci. Má pravdu. Margita to o sobě ví.

Ale Tibora miluje ona, a zná ho mnohem dřív než Eva! Už od malička. A od loňska dokonce bydlí ve stejném paneláku jak on. Když jí loni při povodni zahynuli oba rodiče, byla zrovna u tety na prázdninách. A tak už tam zůstala.

Po prázdninách budou s Tiborem chodit dokonce do stejné třídy. Protože Tibor propadl a musí opakovat. Ne že by byl hloupý. Ale škola ho nebaví. Raději chodí na dříví a na houby, loví ryby, a někdy mámě přinese i nějakého bažanta nebo zajíce. Je to nejkrásnější kluk, kterého Margita zná.

Jenže miluje Evu. A ráno, když ho potkala s košíkem na schodech, se jí k tomu přiznal. A že propadl schválně, aby mohl chodit s Evou do třídy! To je teda lež jako věž. Nikdo nepropadne schválně. A jestli si Tibor myslí, že ho teď Eva bude milovat, tak je chachar. On si to ale nemyslí. Trápí se kvůli Evě právě tak, jako Margita kvůli němu. Jo! To je věc!

Margita vlastně běží do lesa kvůli Tiborovi. Kdyby ho tak náhodou potkala. Jenže chlapec má svá tajná místa a nikomu je neprozradí. Jak tak Margita utíká pěšinou, zaslechne zpěv. Krásný dívčí hlásek zaznívá od lesního rybníčka. Zpívá taneční písničku a neodolatelně Margitu přitahuje.

Když vystrčila černovlasou hlavu z houští, zrudla zlostí. Na paloučku před rákosím zpívá a tančí Eva! Má na sobě lehounké zelinkavé šatečky s krátkou baletní sukýnkou, obutá v cvičkách se roztáčí po palouku jako lesní víla.

Je opravdu půvabná. Její pohyby jsou ladné a přesně vypočítané na dojem. I když je na paloučku sama. Tančí si tu jen tak pro radost a doprovází se vlastním zpěvem. Margita si vzpomněla, že Eva chodí do tanečního kroužku. Teď tady vlastně předvádí, co už se dávno naučila! I když leda veverkám.

Margita se chvíli nedokáže ubránit bezděčnému obdivu. Skoro už ji přechází zlost. Vtom si ale představí, kdyby tak Evu viděl Tibor!

Vzplál v ní hněv a zlostně a hlasitě se zasmála. Eva zmlkla, zastavila se v pohybu a polekaně se rozhlíží.

Margita se vyškrábala z houští a teď stojí před svou soupeřkou.

„To jsi ty, Margito?“ vydechla Eva. „Já jsem se tak strašně polekala!“

„Tak ať! Stejně tady poskakuješ, aby tě viděl Tibor, kdyby šel kolem!“

„To teda určitě,“ zatvářila se Eva přezíravě. ,,Ani nevím, že sem chodí!“

„Kecáš!“ rozhorlila se Margita. „Máte kousek odsud chatu a ty nevíš, že sem Tibor chodí!“

„A že ty to víš!“ začala se posmívat Eva.

Margita není hněvem schopna slova.

„A vůbec,“ dodala Eva, „nezajímám se o romského kluka, co se ulejvá ze školy, pytlačí a ještě ke všemu propadl!“

„Ty toho o něm víš až dost!“ zavřískla Margita a ze všech sil strčila do Evy. Tak nešťastně, že Eva přepadla přes okraj rybníka do rákosí. Ponořila se, hned ale vystrčila hlavu a začala kuckat a zoufale se chytala rákosu, který se lámal a trhal.

„Pomoz mi! Je tu bahno!“ křičela Eva.

Margita se strašně polekala. Plácla sebou na břicho a natahovala ruce po Evě. Ta se snažila na ně dosáhnout, ale nedařilo se jí to. Několikrát si lokla vody a byla bledá strachy. „Pomóc!“ zavřeštěla Margita. „Eva se topí!“

Z lesa se vynořil zdatný kluk a vlekl soušku, kterou vyrval v mlází i s kořeny. Bleskurychle se položil vedle Margity na břeh a přistrčil špičku uschlého stromku k Evě. „Chyť se a drž se pevně!“ poroučel. Nemusel jí to říkat dvakrát. Objala rukama kmínek a Tibor už ji táhne rákosím ven. Margita, jakmile na Evu dosáhla, uchopila ji pevně za paži a pomáhá ji Tiborovi vytáhnout.

A už je lesní víla na břehu! Obalená orobincem a bahnem teď zdaleka nevypadá tak půvabně, ale na to v tuto chvíli nikdo nedbá.

„Budeš žalovat, co?“ vzpurně vyzvídá Margita.

„Trhni si nohou!“ odsekla Eva.

„Co by žalovala,“ diplomaticky vyjednává Tibor. „Tančila na břehu a spadla do rybníka.“

„Jak to víš, že tu tančila?“ rozkatila se Margita.

„Hele, nevyskakuj si,“ okřikl ji Tibor. ,,Buď ráda, že jsem tu byl po ruce.“

Margita svěsila hlavu. Tibor měl pravdu. Sama by Evu z rybníka nedostala. Jenže se strašně nerada omlouvá. A tak raději stáhla přes hlavu tričko a nabízí ho zbědované spolužačce.

Eva ho mlčky přijala. Pak řekla: „Nebudu žalovat. Jasný, že ses rozčílila, když jsem urazila Tibora… Tibore, promiň. Jsem moc ráda, žes tu byl.“

„Já jsem taky rád,“ rozzářil se Tibor. „Ale teď už plav do chatky se převléct!“

„No jo!“ řekla Eva. Rozběhla se k chatě a Tibor s Margitou za ní.

Nečekali dlouho. Eva vyšla čistá, převlečená, mokré světlé vlasy učesané do copu. Podává Margitě úplně nové tričko NIKE.

„Tu máš, vyměníme si trička na přátelství!“ „To nemůžu vzít,“ ostýchá se Margita. „Jen ber, nebylo drahé, mám ho z trhu. Já budu nosit to tvoje na památku. A už se nikdy nebudeme hádat!“

„Ty, Evo, kdybych už se neulejval ze školy a učil se, kamarádila bys se mnou?“ zeptal se Tibor ostýchavě.

Margita si právě přetahovala nové tričko přes hlavu, takže pod ním nebylo vidět, jak se škaredí.

„Budeme se učit všichni tři dohromady a všichni budeme kamarádi,“ rozhodla Eva – a tak to taky zůstalo.