Místo příjemného relaxu horké vězení

S manželem jsme si k výročí sňatku darovali dvoudenní relaxační pobyt v jedněch lázních. Dostali jsme rozepsané procedury a kartu, kdy je pro hosty volný menší bazén. Druhý den po snídani jsme plánovali jít si zaplavat. Jenže ouha, k bazénku se táhly řady starších lidí. Bylo jasné, že kapacita bazénu bude mnohonásobně překročena.

Nečekaně přijel zájezd důchodců a bude tedy lepší hodinku počkat. Zřejmě si babičky a dědové moc nezaplavou, ale mnozí jsou určitě nadšení, že vůbec přijeli. Dopřejme jim to, řekli jsme si s mužem a zašli si na kávu. Po necelé hodince, abychom se netěsnili s důchodci v šatně dohromady, jsme se šli s předstihem převléci. Dokud jsou ještě v bazénu a pak tam vklouzneme my a konečně si zaplaveme.

Na recepci jsme vyfasovali každý klíč od skříňky. K mému údivu skříňka byla plná šatstva. Asi se recepční spletl, tak jsem ji honem zamkla, svoji hromádku oděvů nechala v rohu místnosti a před náporem vykoupaných babiček se ukryla v dámské sauně.

Ještě předtím jsem vnikla do pánské šatny tušíc, že manžel bude mít ten stejný problém. Chtěla jsem mu poradit svůj geniální nápad - než bude bazén volný, ať se nahřeje v sauně.

Jenže jeden důchodce zřejmě chtěl mít také náskok v převlékání a do toho jsem se objevila já. Ta drzost, co si to dovoluji vejít do pánské šatny, řval a ujišťoval mě, že vzápětí půjdu k řediteli lázní na kobereček. Vůbec jsem netoužila vidět dotyčného bez plavek, ale nevěřil mi. Pustil se i do manžela, že mu vidí na očích, co je zač a určitě má spadeno na jejich důchody i oblečení. Nechápal, že do šatny má přístup kdokoliv, kdo je ubytován v hotelu. Manžel tušil, že starý pán má potřebu řešit nějakou dramatickou situaci, tak ke zbytečné oboustranné hádce nedošlo. Já se raději zdekovala do volné dámské sauny. Vyhřátá na více jak sto stupňů - paráda.

Užívala jsem si teplíčka, ale za dveřmi sauny křik. Kdosi má skříňku s věcmi zamčenou a klíč od ní nemá. Došlo mi, že klíč mám já.

Ovšem mezitím mě babičky doslova zabarikádovaly v sauně. Jejich tašky, kabáty, hole, vše leželo před dveřmi sauny. Jak jim oblékání bude ještě dlouho trvat? Půl hodiny? To se tu mezitím upeču. Rozčilená paní si zavolala pracovníka lázní a domáhala se otevření skříňky. Klepala jsem na okénko sauny, ukazovala v něm klíč. Zbytečně. Namáhavě jsem vytlačovala dveřmi horu oblečení, abych se dostala ze zajetí ven.

Konečně jsem se protlačila z nesnesitelného vedra a dala se do vysvětlování. Moje metoda raději se omluvit než se hádat vyšla naprázdno. Stará paní vyšetřování už rozjela ve velkém.

A jak se to semlelo? Na recepci vida šňůry důchodců si zjednodušili práci a místo vydávání klíčů od šaten, sdělili stařečkům, ať skříňky použijí bez klíčů, že se jim nic neztratí. Proto ten rozčilený děda, ve strachu o svůj majetek, ztropil takovou scénu. A vzteklá babka, které jsem zamkla skříňku v domnění, že ona zapomněla a má ten stejný klíč.

Vše šlo vyřídit v klidu, ale mnozí lidé rádi křičí. S mladší generací mám zkušenost opačnou, většina jich věci řeší v pohodě. Ona válečná i poválečná generace dnešních důchodců má zřejmě svůj důvod k větší nervozitě a i čtyřicet let socialismu nás učilo sobectví – tohle to je jen moje, na toto mám právo jen já a to přetrvává dodnes. Je to samozřejmě člověk od člověka. Koneckonců v každé generaci jsou pohodáři i ti, kteří nutně k životu potřebují konflikty a hádky.   

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10