Můj druhý syn

Léto je nenávratně pryč. Přes okno můžu sledovat, jak si ve světlech pouličních lamp poletuje sníh. Mí tři „kluci“ ještě spí a tak mám chvilku pro sebe. Doufám, že taťka odpustí. Ale věkový průměr těch „Šípkových Růženek“ je něco kolem deseti let. Nazývat je mladými pány je moc brzo.

Tyto své volné chvilky se snažím využít pro sebe. S hrnkem horkého čaje si pustím počítač, podívám se na oblíbené stránky a nakonec zabrousím na „Chytrou ženu“ s úmyslem utratit větší část svých bodů. Dnes se mi poštěstilo a porušila jsem své pravidlo „Neutrať víc než máš“.

Podařily se mi pěkné úlovky a už se těším, až mi balíček dorazí. Něco z toho jsou dárečky pod stromeček. Rychle rozmýšlím téma na článek, aby to stálo za napsání. Snad se vám to bude líbit. Tady je můj příběh…

Můj druhý syn

Už to budou pomalu čtyři měsíce. Toho letního dne jsem jela na běžnou kontrolu do porodnice. Byla jsem objednaná na devátou ráno. Doufala jsem, že si mě tam už nechají. Termín porodu jsem měla stanovený o dva dny později a pořád se nic nedělo. Žádný náznak. Nic.

Nejdřív jsem šla na ozvy srdíčka. Poslouchala jsem, jak mu v pravidelných intervalech tluče. Sestřička nakoukla, jestli je vše v pořádku a necítím nějaké bolesti. Na záznamu jsou prý zakresleny první kontrakce. Necítila jsem nic.

Prohlídka od pana doktora byla otázka chvilky. Zkontroloval stav miminka a že je vše v pořádku. Jestli mám tašku do porodnice s sebou, tak by si mě tu už rovnou nechali. Pokud se do zítřka nic nezmění, tak mi miminko pokusí vyvolat. Po zkušenostech s prvním porodem, jsem tomu byla jen ráda. Příjem jsem měla rychle za sebou, vybalila jsem si a nastal čas oběda.

Odpoledne mé spolubydlící dorazil na návštěvu manžel. Ještě před jeho příchodem jsme prohodily pár slov. Během té doby jsem cítila tlak kolem pánve. Asi něco podobného jako při menstruaci. Udivilo mě, že to přicházelo pravidelně v tříminutových intervalech. Pohodlně jsem ležela na posteli, listovala časopisem a zapisovala si jednotlivé časy. Kolem páté hodiny jsem začala trochu špinit. Když odbíjela šestá hodina, věděla jsem, že miminko ohlašuje svůj brzký příchod. Kolem sedmé hodiny jsem se v klidu navečeřela a pokochala se miminkem spolubydlící. V osm hodin jsem šla na sál. Měla jsem chuť se natáhnout a všechno prospat. V devět hodin jsem přemýšlela, jestli se mi miminko narodí před půlnocí. O patnáct minut později byl prcek na světě.

Stačilo dvakrát zatlačit

„Cítíte tlak na konečník?“ ptá se mě už po několikáté sestřička. Když jsem znovu zavrtěla zamítavě hlavou, tak jsem měla dojem, že mi moc nevěří. Stahy přicházely v minutových intervalech a splývaly mi dohromady v jeden dlouhý. Až přijde další stah, tak mám začít tlačit. Řídila jsem se jejími radami. Když kontrakce odezněla, věděla jsem, že hlavička je venku. S tou další jsem ucítila úžasný pocit euforie, jak miminko vyklouzlo ven.

Synka mi hned ukázala. Byl tak maličký. Za chvilku mi ho donesla otřeného a zabaleného do ručníku. Společnými silami jsme ho zkusili přiložit ke kojení. Vůbec nic si z toho nedělal, usmál se na mě, zavřel oči a hned usnul.

Jsem ráda, že to máme oba za sebou. S bráškou se sžil celkem rychle a rozumí si i beze slov. Starší syn mi rád pomáhá při přebalování, koupání a dokonce by ho nejraději i sám kojil. To mu však nemůžu dovolit, tak když přijde doba krmení, vezme si panenku a uděláme si kojící chvilku.

Na tu trochu bolesti při porodu se dá rychle zapomenout. Někdo mi řekl, že čím větší bolesti při porodu cítíme, tím lehčí je to pro miminko. Doufám, že to tak je a že jsem to svému miminku co nejvíce usnadnila.

Přeji i ostatním nastávajícím maminkám rychlý a pohodový porod a radost z narozeného miminka.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10