O tom, že dnes se krade snad úplně všechno, se jistě přesvědčil nejeden z nás. Kradou se děti, psi, prádlo ze šňůry, a lidé kradou i nápad a duševní majetek.
Žiji sám v chalupě u lesa. Mám se co ohánět a jsem zvyklý, že mi občas ze zahrady zmizí část úrody, poklop od studny, jednou mi nenechavci odnesli i lavičku, kterou jsem měl navíc zapuštěnou v zemi. Tu dnešní už mám dokonale zabetonovanou, a tak mi ji občas někdo, když jsem mimo chalupu, pouze zničí. Psa ani jiné zvíře už nemám. Kdysi jsem míval slepice a nějakou tu husu, dnes mám co dělat sám se sebou a lesem, který vlastním.
Můj díl lesa není velký a je do něj umožněn vstup i veřejnosti. Nemám v něm nic cenného. Na houby chodím jinam, borůvky tam nerostou. Mám ho, protože mi poskytuje dříví na topení na zimu a občas nějaký ten kubík dřeva prodám. Co se mi ale stalo loni, to nepamatuji.
Má matka onemocněla a já se o ni musel nějakou dobu starat. Vzal jsem si volno v zaměstnání a odcestoval jsem za mámou do města. Vše jsem důkladně pozamykal, abych po návratu nebyl překvapený, a přesto jsem po návratu nevycházel z údivu. On mi totiž zmizel samotný kus lesa! Lépe řečeno, les tu byl, ale chyběly stromy, a tak to vlastně už ani les nebyl, ale paseka. Škoda nebyla malá. Vše jsem ohlásil na policii a myslel jsem si, že to dopadne jako vždy, odložením případu, a zařekl jsem se, že se vrátím žít do města. Tam se ale krade taky, a asi mnohem víc.
Pánové v uniformách mě tentokrát překvapili. Vypátrali zloděje. Jak se ukázalo, byl jím fiškus, který obkoukl, jak lesníci značkují dřevo určené k pokácení. Když zjistil, že je les na čas bez pána, podobně si označil mé stromy. Pak už zbývalo sehnat si pracovní oblečení a opatřit ho nápisy „Lesy ČR“. Dnes vám to zhotoví kdejaká reklamní agentura a na nic se neptá, šikovný člověk si nápis zhotoví i sám. A pak už se jen vypravil sklidit, co nezasel. Přímo před zraky turistů tak vykácel a odvezl mé stromy uprostřed bílého dne a nikomu to nepřipadalo divné.
Dnes mi pachatel splácí škodu. Nový les ale za ni nepořídím. Ten tu rostl už od časů mých dědů, dával mi radost, teplo, obživu i pocit štěstí. V létě mi poskytoval stín, v dešti chránil před mokrem a ve větru poskytoval závětří. Vyrostly v něm mé děti, které se tu naučily milovat přírodu a být citlivé k jeho obyvatelům, zvířatům. A nyní přišel někdo bez citu, kdo nám to všechno vzal.
ChytráŽena.cz