Můj nekonečný příběh

Když jsem Petra poznala, zdálo se mi, že jde o lásku až za hrob. Galantní a osvalený krasavec mi imponoval. I on se snažil mě „ulovit“ za každou cenu, zval mě do cukráren a kaváren, kde jsme se smáli, povídali si a procházeli se po městě. K procházkám přibyly záhy i výlety a welness pobyty, kde nezůstalo jen u platonické lásky. Tolik jsem ho chtěla. Měl dobře placenou práci, auto, což v té době každý vrstevník neměl, a vypadal pěkně za každé okolnosti. Možná právě proto jsem si určitých věcí nevšimla. Ale když on hrál tenis, a dobře, a já na něm mohla oči nechat.

Tak se také stalo, že po pouhých třech měsících jsem otěhotněla. Když jsem to Petrovi oznámila, nevyjádřil se jasně. No, nebylo to takové to „hurá“ a „ejchuchu“ a „báječně“. Bylo to takové to vlahé:„Tak když se to stalo, tak se asi vezmeme.“ Ano, můj Petr mě požádal o ruku! Budeme rodina! Asi bych ještě čekala, ale když to malé klepalo na pupek. A tak jsme se vzali. Byla to svatba malá, komorní. Nechtěla jsem velkou oslavu, když ještě ani řada mých známých nevěděla, že někoho mám. Peníze budou potřeba pro miminko.

Těhotenství jsem zvládala dobře. Do poslední chvíle jsem chodila do práce. Petr se mnou nakupoval potřebnou výbavičku a choval se dál přiměřeně. Ale že by mi každý večer hladil bříško a ptal se, jestli kope, to se nekonalo. Měl ženu, čekal dítě, tak se s tím taky musel asi v hlavě srovnat.

Když už jsem ale nastoupila na mateřskou, nosil mi jahody a jablka a další ovoce, občas umyl nádobí a já se radovala, jakého mám manžela. Co bych víc chtěla? Až porodím a malá povyroste, to už jsem věděla, že nosím v bříšku holčičku, budeme si zase užívat.

Malá dala o sobě vědět uprostřed noci. Bolesti byly silnější a silnější a já požádala svého muže, aby mě dovezl do porodnice. Dávno jsme se domluvili, že pokud porod přijde v jeho volnu, bude u porodu. Vyšlo to! A tak jsem se usadila po boku svého muže na sedadlo jeho miláčka. Petr si pořídil nové auto docela nedávno. Prý nebude ve staré herce vozit rodinu. Po chvilce sezení jsem ucítila teplo.„Petře, mně asi praskla voda!“

Skutečně, sedadlo pode mnou bylo mokré. Viděla jsem, jak Petr zbrunátněl. Jakmile zaparkoval před nemocnicí, ihned se hrnul k sedadlu. Svíjela jsem se v bolestech a myslela jsem, že mě doprovodí. Bude přece u porodu?

„Zbláznila ses? Podívej se, jak to tu vypadá! Musím to dát do pořádku,“ řekl. A tak jsem do porodnice odešla s nějakou zdravotní sestrou. Když mě lékaři ujistili, že to bude ještě chvilku trvat, netrpělivě jsem vyhlížela Petra. Ten přišel, když už se malá narodila. Byla jsem z toho smutná, ale zvládla jsem Natálku přivést na svět sama, hlavně, že byla zdravá. Byla to ta nejkrásnější holčička. Petr se zachmuřeně díval do očí své dcery.

„Tak si ji pochovejte,“ řekla sestřička. Poslechl, a zdálo se, že ho malá v náručí obměkčila. Usmíval se na uzlíček.

„Už musím jít,“ řekl pak a teprve až potom mi předal kytku a bonboniéru. Žádný prsten, řetízek či náramek se nekonal. Co není teď, může ještě přijít, ujišťovala jsem se. Hlavně, že holčičce nic nechybí. Doma na ni čeká postýlka, luxusní kočárek, který jsem si vyprosila, a už budeme šťastná rodina.

Petr do porodnice chodil vždy jen na chvilku, těsně před koncem návštěv. Jinak to z práce prý nestíhal. I když mu jednou nabídli, že může zůstat déle, odmítl s tím, že je unavený a chce se ještě vyspat.

Natálka byla hotové sluníčko. Byla jsem šťastnou mámou a nikdo na světě mi nemohl mou radost zkazit. Když mě propouštěli, přijel Petr pro mě vozem. Ukládal vajíčko s Natálkou na sedadlo a mezitím se zeptal, jestli malá neblinká.

„A kdyby blinkala, tak pojedeme autobusem?“ Teprve teď mi došlo, jak se Petr chová. Když pak řekl, že by to asi bylo lepší, propadla jsem beznaději. Popadla jsem vajíčko s malou a utekla zpět do nemocnice.

„Nedělej scény,“ dožadoval se Petr. Já je ale chtěla dělat. Byla jsem plná citů a moc mě zraňovalo, že se Petr tak chová. Bylo to jeho první dítě. Nechala jsem se nakonec odvézt taxíkem, ale ne domů. Nadiktovala jsem adresu svých rodičů. Táta se rozplýval nad svou vnučkou a máma ji stále nosila. Byli tak šťastní. To jsem si ještě myslela, že Petr přijde s prosbou o odpuštění. Ale on ne. A tak se večer vypravil můj táta a strejda k nám domů, aby přivezli nutnou výbavu pro Natálku. Petr jim ji svěřil bez toho, aby se na nás zeptal.

Tři měsíce jsem žila u rodičů. Tři měsíce, za které nás přišel navštívit jen dvakrát. Zeptal se sice, jestli něco nepotřebuji, ale ani ho nenapadlo, aby chtěl malou vidět. Své nejtěžší období po porodu jsem prožila takto. Po dalším měsíci jsem si uvědomila, že Petr nás vůbec nepotřebuje. On pak u rozvodu řekl, že dítě ani nechtěl. Stalo se, tak se zachoval čestně, ale narození dcery ho vykolejilo a on si uvědomil, že nechce mít pokaděnou sedačku a poblinkané auto, nechce se starat o dítě, když si ještě může užívat.

Sice nás nerozvedli hned, ale nakonec tak učinili. Byt, ve kterém jsem žila s Petrem, patřil jemu už před sňatkem. Zachoval se ale čestně aspoň v tom, že mi a své dceři pořídil malou garsonku. Zařídila jsem ji skromně, ale účelně, aby malé nic nechybělo. Věděla jsem, že se k Petrovi už nikdy nevrátím, a to jsem i dodržela. Přestože první dva roky byly těžké, zvládly jsme je s malou, a než nastoupila do školky, měla jsem už přítele. Ten si naopak dítě moc přál. Do mé Natálky se zamiloval od prvního okamžiku. Taky měl auto, a taky byl milý. Pro něj jsme ale byly na prvním místě my dvě. Dlouho jsem odolávala, abych se k Michalovi nastěhovala i s dcerou. Měl větší byt a měli jsme se rádi. Malá ho brala jako tátu, kterého tou dobou vůbec neznala. Petr na ni platil minimální výživné a o dcerku se nestaral. Dokonce ani na Vánoce jí nepřinesl žádný dárek.

Dnes jsem podruhé vdaná, i když jsem se tomu bránila. Dokonce má Natálka sourozence, brášku, malého Michálka. Michal měl tolik cti v těle, že požádal o osvojení naší malé, a Petr bez mrknutí oka souhlasil. Teď jsme šťastná rodina a plní se mi sen už nebýt sama. Doufám, že napodruhé to bude nekonečný příběh, protože si ho, myslím, zasloužíme všichni čtyři.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10