Nalezenec

Každou sobotu snad člověk využívá volného dne na práci doma a na zahradě. Ani u nás to není jiné. Navíc máme poměrně nový domek, kolem kterého je stále dost práce. Zahradu ještě pořád nemáme dokončenou, zpracováváme ji po kouscích, jak čas dovolí.

A tak kolem baráku z jedné strany už máme krásný trávník, ale za domem stále ještě trčí kopa navezené hlíny, kterou snad někdy použijeme na dorovnání zbytku zahrady. Manžel zrovna ryl za domem a zarovnával část pozemku a já posbírala usušené prádlo z provizorně vyrobeného sušáku, když mě napadlo, že bych měla posekat ten minitrávník, tu první vlaštovku toho, že to kolem domku bude opravdu jednou vypadat hezky.

Schovala jsem koš s prádlem, vytáhla sekačku a pustila se do práce. Udělala jsem první pruh a koukám, že mám za sebou spoustu posečené trávy. To není možné, pomyslím si nahlas. Sekačka je nová a tráva se vysypává ven, místo aby zůstala v koši. Asi jezdím moc rychle. Manžel ryje, aniž by zvedl hlavu, něco mi na to odpoví a dělá si svoje. Jedu tedy druhý pruh ještě pomaleji, vracím se a už nadávám jako špaček, že to není možné, co jsme to koupili za zmetek.

Manžel zvedne hlavu, opře se o rýč a začne se smát na celé kolo.

„Víš, to si musíš na tu sekačku připevnit ten koš!“ No jo, plácnu se do hlavy. To jsem tomu dala. Vběhnu do garáže, vytáhnu koš, který jsem posledně umístila mimo sekačku, aby se do garáže všechno vešlo, ona taky není nafukovací. A tak pokračuju, už se nerozčiluju, sekačka seče, trávník vypadá nádherně. Hotovo. Vytáhnu koš ze sekačky a nesu jej dozadu vysypat do biopopelnice. Sluníčko ještě krásně svítí, i když už je podvečer a já koukám za ten náš kopec hlíny porostlý vysokou trávou, že se v ní něco leskne. To je blatník? Koukám, za kopcem leží kolo.

Volám na manžela, jestli přivezl svoje kolo od babičky a proč ho pohodil za kopec, proč ho nedal do garáže nebo aspoň do boudy? Manžel se na mě kouká jako na cvoka.

„Kolo? Já jsem žádné kolo nepřivezl.“ Přijdeme oba blíž a vidíme strašně staré, oprýskané kolo, na řidítkách je omotaná igelitka s láhvemi od piva. Obejdeme oba kopec, jestli tam neleží také majitel. Chvilku se trochu bojím. Kouknu do boudy, jestli nám tam nepřespává nějaký bezdomovec...

A mi se zdálo, že na tom trávníku byla rýha jakoby od kola. Jdeme po stopě jako detektivové a už vidíme přesně, co se stalo. Ještě nemáme plot, o dva baráky za námi je cesta. Dotyčný jel v noci asi z hospody a odbočil jaksi dřív, jenže cesta nikam nevedla. Projel naším trávníkem, pak pohrabanými záhonky, zabočil za kopec a tam se zřejmě svalil i s kolem. Bůh ví, jestli odešel hned domů nebo u nás i přenocoval. Jisté je, že na své kolo úplně zapomněl. Vystavili jsme ho před dům, opřeli o sloupek a nechali ho tam celou neděli. Kolo si nikdo neodvezl, a tak jsem kolo v pondělí odpoledne popadla a odvezla na obecní úřad a nahlásila nález. S úřednicí na úřadě jsme se tomu pořádně zasmály. Říkala, že to vyhlásí rozhlasem, ale že se bojí, že když si lidé nejsou schopni vyzvednout ztracený mobil, kdo si asi přijde pro staré kolo... Nevím, jak to dopadlo. Jestli na kole už někdo zase jezdí na pivo nebo je kolo stále ještě ve sbírce obecního úřadu. Nám po té příhodě zůstala jen tato fotka, kterou jsem pořídila.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10