Narozeniny, na které nikdy nezapomenu

Narozeniny bývají obvykle veselou záležitostí. Sejdou se ti nejbližší, pobaví se, obdarují oslavence a všichni pak zpravidla na oslavu narozenin dlouho vzpomínají. I já mám takový zážitek, na který nikdy nezapomenu, bohužel v negativním slova smyslu.

Davida jsem znala pouhý měsíc, když slavil své narozeniny. Byla to takřka láska na první pohled. Alespoň zpočátku to tak vypadalo. Ač oba neseme břemeno v podobě několika křížků, oběma nám chyběla láska. Jsem sama už dlouho. David tvrdil, že je taky sám už nějakou dobu. Já o muže přišla tragicky před lety, ale David žil v manželském svazku přes třicet let.

„A kdy ses rozvedl?“ ptala jsem se zvědavě Davida, sotva jsme se trochu seznámili. Přitom jsem mu řekla na rovinu, že neuznávám lidi, kteří se po letech manželství ihned vrhnou do jiného svazku. David se zamyslel, jako by si nemohl vzpomenout, pak ale řekl: „Loni, v březnu.“ 

Byl květen, měsíc lásky, snad právě proto jsme do vztahu vletěli tak rychle. S vědomím, že má nová známost je sama už více jak rok, jsem byla s odpovědí spokojená. Takže, měli jsme za sebou první měsíc známosti a David plánoval oslavu. Samozřejmě, že jsem byla na ni zvána, stejně tak, jako jeho dvě dospělé děti, které jsem už mohla poznat.

S pečlivostí jsem nakupovala dárky, které by Davidovi udělaly radost. Nijak jsem přitom na své lásce nešetřila.

 Po dobu naší známosti nás spojovaly především společné záliby. David byl skutečně, co se do zálib a koníčků týká, jako má kopie. Po krátké době mi ale bylo velmi nepříjemné, že o své ženě nemluví nikdy pěkně. A mluvil o ní stále. Ano, neudála se jediná událost bez toho, aby David nepoukázal, jak špatně by se v podobné situaci jeho bývalá žena zachovala. Podle jeho slov byla absolutně nepraktická, líná, nijak nepoznamenaná sportem, přitom já i David sport milujeme. Měla, stejně jako já, psa, čímž mi byla Martina sympatická. Dle slov jejího bývalého muže se ovšem Martina o psa nedokázala postarat.

„Nechala si ho jen proto, aby mi ublížila,“ oznámil mi David nejednou vzdorovitě. Martina psa dostala od rodičů k narozeninám, nemohl si proto na něj činit žádný nárok. Čím víc jsem Davida prosila, aby už o své bývalé manželce nemluvil, tím víc se k ní v hovorech vracel. Nebylo mi to příjemné, ač v hovoru vyzdvihoval mé vlastnosti a snižoval ty její. Vědoma si toho, že jednou může takto mluvit i o mně, jsem se do hovorů o Martině nezapojovala a ihned směřovala k jejich konci. Byl to měsíc, co jsem Davida znala, a nejednou jeho pomlouvání bývalé ženy skončilo téměř hádkou. Už jsem nemohla jeho líčení té ženy snést a přemýšlela jsem o ukončení vztahu. Teď měl ale David narozeniny a já byla zvána. Nemohu přece kazit oslavu? A tak jsem se jí zúčastnila.

David trval na tom, že půjde o velkolepou oslavu, ač neslavil kulatiny. Zarezervoval stůl v restauraci. Pilo se, jedlo, David všechny pobízel k tomu, aby si k jídlu a pití dali dezert i slané občerstvení navíc. Všichni jsme byli plní, ale restaurace disponovala pěkným interiérem a povídali jsme si na různá témata. Navíc tu byla i Davidova vnučka, malá Karolínka, která oslavu oživila. A tak jsem nelitovala.                                                                                                                            

Ovšem ke konci oslavy se David zvedl a před všemi pronesl: „Milé děti, ten pravý dárek jsem obdržel už před týdnem. Vaše matka mi totiž písemně vyhrožovala zabitím!“ Nevím, co to mělo znamenat? Byl to přece jeho den, oslava, a David zde špiní svou bývalou ženu, navíc ještě matku svých dětí, a to bez důkazů a před námi všemi. Měla jsem sto chutí oslavu opustit. Davidův syn mě ale předběhl. Sebral malou Karolínku a chvatně opustil restauraci. Dcera byla naštvaná. David se mi díval do očí, jako by čekal podporu. Já ale nevěděla, jestli je jeho tvrzení pravdivé. Martinu celou dobu líčil jako absolutně neschopnou, línou, a přitom s ní strávil víc jak třicet let života. Přitom dle sociálních sítí byla Martina úplně jiná, než jak ji líčil. Nemohlo mi uniknout, že jde o sportovně založenou paní, sympatickou a veselou.

Davidovým závěrečným přednesem celá oslava skončila. Všichni jsme byli víc, jak otrávení. Pěkný večer vzal najednou za své. David sebral platební kartu a šel za číšníkem. Ten mu sdělil, že ten den nefunguje platební terminál.

„Platit lze jen hotově,“ řekl s úsměvem. David ovšem hotovost při sobě neměl. V dnešní době to ale není tragédie. Číšník mu ukázal na bankomat naproti restaurace. Bylo na něj vidět z okna. Stačilo pár minut, a hotovost by David měl. Ten ale seděl spokojeně na židli. Snad jako jediný měl radost, jak svou oslavu zkazil. „Jestli chceš, zaplatím ti to a ty mi to pak dáš,“ nabídla jsem se. Na rozdíl od Davida, ač jsem jen zvaný host, nechodím do restaurace bez peněz. A tak jsem zaplatila pomalu tři tisíce korun za poháry, obědy, pití a další dobroty. „Dám ti to,“ zopakoval David.

Z restaurace jsme se stavili ještě u Davida. Měla jsem u něj nějaké věci, které jsem si potřebovala vzít domů. Taky jsem si myslela, že mi David útratu zaplatí. Ani ho to nenapadlo. Buď peníze doma neměl, nebo si nevzpomněl. Já si ale vzpomněla na jeho slova na závěr oslavy. „Můžeš mi, prosím, ukázat ten dopis s výhrůžkami tvé ženy?“ zeptala jsem se. Já totiž Davidovi už nevěřila. Tvrdil mi za ten měsíc tolik nesmyslů, že kdyby byla Martina jen z poloviny taková, jakou ji líčil, nevydržel by s ní ani rok. Už jsem ho trošku znala a věděla jsem, že vyjít s ním také není legrace.

Ten večer se David rozčílil podruhé. „Tak ty mi nevěříš?“

Ne, nevěřila jsem mu. Skutečně mi došla trpělivost a nevěřila jsem mu už ani slovo. Byla jsem taky rozzlobená za to, že si nechal zaplatit za svou oslavu a neměl se k placení. A to všechny pobízel, aby si objednali ještě další a další věci! A tak jsem od Davida utekla a následně jsem se s ním i rozešla. „Ty peníze ti dám, neboj,“ vzkázal přes zprávu v telefonu.

Následně jsem po rozchodu oslovila Martinu. Musela jsem znát pravdu. Ač jsem už tušila, že David je solidní lhář, pravda předčila očekávání. David, když jsme se poznali, byl rozvedený pouhý týden! Téměř od rozvodu spěchal do mé náruče. Nejdřív jsem si s Martinou jen psala, později jsem ji poznala i osobně. Byla to fajn ženská, a tak jsme se začaly vídat jako kamarádky. Postupně jsem přicházela na to, jaký David skutečně je. Zlý, sebevědomý, samolibý lhář! Martina jako slušně vydělávající inženýrka měla příjem vyšší než David. Přesto o Davidovi nemluvila zdaleka tak zle, jako David o ní. A tak jsme začaly sedávat u kávy, jezdit na kole, chodit s našimi psy po horách. Zpočátku jsme se často vracely k tématu David, později se ale tento člověk z našich hovorů vytrácel. Pečlivě jsem si hlídala, abych Martině neprozradila, že jeho narozeniny jsem vlastně celé zaplatila já. Ano, David mi peníze, ač uplynul už rok od oslavy, nikdy nevrátil. Jednou jsem se ale přeřekla.

„To nemyslíš vážně, že ti dluží tolik peněz?“ zhrozila se Martina. Uvažovala dokonce, že by mi dluh uhradila a ten pak sama vymáhala po bývalém muži. To jsem odmítla. Martina to ale nevydržela a vše prozradila dětem. Zvláště dcera se na otce rozhněvala. Při první příležitosti mu fakta o dluhu řekla. David běsnil. Několik dní mi psal, že mi zasílá dlužné peníze. Nejspíš potřeboval důkaz pro děti, možná i pro Martinu. To bylo ale vše. David mi, a to už uplynuly další měsíce, peníze nikdy neposlal ani nedal osobně.

Přesto jsem ráda, že se tato epizoda stala. Našla jsem prima kamarádku v podobě Martiny. Společně s ještě jednou kamarádkou jsme v létě jely na dovolenou. Dovolenou bez mužů, v klidu a bez pomluv.