Vnučka zdárně odmaturovala a za odměnu jí taťka slíbil tandemový seskok padákem. Když jsem se to dověděla, začala moje představivost pracovat a byla jsem skoro na infarkt. Tak to ne! Přemluvila jsem je, když už chtějí do povětří, ať uskuteční let horkovzdušným balonem. Chvíli jsme se dohadovali a nakonec oba souhlasili za podmínky, že poletím s nimi. Proč ne? Nebyla jsem proti. Místo startu bylo poblíž hradu Bouzova a manžel slíbil, že nás tam zaveze. A když už tam bude, že poletí s námi též.
Konečně nastal den D a balon se už plnil horkým vzduchem. Když jsme navečer měkce startovali, doufali jsme také v měkké přistání. Ale dopadlo to jinak.
Start i let probíhaly bez problémů, ale o to horší bylo přistání. Nahoře trochu foukalo, pro nás dost nešikovným směrem. A tak když po hodině letu a deseti kilometrech uletěné vzdálenosti začalo docházet palivo, neměli jsme kam slušně přistát. Na výběr byl vysoký smrkový les, vodní plocha přehrady a jabloňové sady. Dala bych přednost vodní ploše, ale pilot zvolil možnost třetí, kde asi hrozilo nejmenší nebezpečí. Naštěstí jabloně byly zákrsky, takže jsme nezůstali viset v korunách, ale dosti tvrdě přistáli na matičce Zemi. Koš se s námi napřed povážlivě kýval a šikmým letem nabral pořádnou dávku jablek a listí. Konečně pohyb ustal a my pasažéři, sedící skrčeni na dně koše mezi jablky a listím, mohli zapět Sláva nazdar výletu …
Konec dobrý, všechno dobré! Součástí akce byl závěrečný ceremoniál pasování těch, co přežili, na VZDUCHOPLAVCE a současně povýšení do šlechtického stavu s titulem BARON/KA z Vilémova. To je obec nejblíže místu našeho dopadu.
Zatímco jsme všichni básnili o nádherném zážitku, manželův hlavní pocit byl, že má upečený zátylek a záda. Sálal na něj žár z hořáků ohřívajících vzduch v balonu. Navíc se cítil jako sardinka na grilu. Ale vnučka byla spokojená. Nejvíc se jí líbilo pozorovat z výšky své dva bratrance, kteří nás po celý let doprovázeli – jedoucí na kolech – cestou i necestou pod námi. A mým nejsilnějším zážitkem bylo vidět z výšky naši obec, známé budovy, orientace v okolí z výšky. A samozřejmě vzrušující přistání. Hádejte, co bylo další den k obědu? No přece jablková žemlovka.
Karofka - čtenářka
ChytráŽena.cz