Když jsem se vdala a přestěhovala se na Moravu, moje vášeň pro houbaření mě neopustila. Koupili jsme si domeček pod Kosířem. Byl taky pod lesem, takže mi to trošku připomínalo moje rodiště. Akorát houby se mi tady moc dobře nesbíraly. V lese rostlo nejvíc růžovek, holubinek a nejvíc suchohřibů. Dcerka od kamarádky mi vychvalovala růžovky, jak jsou z toho výborné řízky, nebo opečené v troubě s cibulkou. Proč to nezkusit, to jsem si tehdy řekla a po práci jsem hned na ty výborné houbičky vyrazila. Něco jsem tehdy nasbírala a udělala jsem si je pečené v troubě, nakrájela do toho hodně cibulky. Uvařila jsem si k tomu brambory a bylo to tak dobré, že jsem všechno zbaštila sama. Dětem ani manželovi nezbylo nic.
Do konce života na tenhle den nezapomenu. Druhý den jsem vstávala do práce ...To už jsem měla teplotu a nebylo mi moc dobře. Bylo to v červnu. Ale i přesto, že mi nebylo dobře, sedla jsem na kolo a jela do deset kilometrů vzdáleného zaměstnání.Tam už mi bylo pořádně zle a tak mě poslali k doktorovi. Po půlhodinovém vyšetřování se mě doktor zeptal, jestli jsem neměla houby. No co jsem mohla říct. Akorát jsem špitla, že měla. Poslal mě na EKG, vzal krev, napsal mi neschopenku a jela jsem domů, ale to už jsem měla pořádnou horečku a o tom zbytku nemluvím. Doslova jsem se na tom kole domů doplácala a hned jsem usnula. Synek byl venku a holky tehdy byly na prázdninách u kamarádky, manžel, ten tehdy pracoval ve světě. Odpoledne najednou přiběhl domů synek a hned mě začal budit, že k nám jede sanitka. No a pak to už šlo všechno strašně rychle. Paní doktorka mě probrala, nastrkali mě do sanitky a fofrem mě vezli do nemocnice.Tam mi vypláchli žaludek a vrtulníkem převezli do Brna. Já si totiž mimo těch růžovek nasbírala i pár těch muchomůrek, co se jí jen jednou.
Dodneška děkuji té své nenajedenosti, protože ta vlastně zachránila děti a manžela. Na houby chodím pořád, ale dle rad lékařů sbírám pouze ty s hnědou hlavičkou, z těch mi prý bude špatně, ale neotrávím se. Byla jsem tehdy nejpopulárnější houbařka v okrese. A proto sbírejte jen to, co je opravdu jedlé. Plné košíčky jedlých hub přeje čtenářka Chytré ženy.
Eleona - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz