V červenci jsem měla mít týden dovolenou, ale nakonec jsem ji já a ani moje kolegyně nedostala z důvodu začínající rekonstrukce prodejny, kde pracuji. Nařídili nám celozávodní dovolenou na dva týdny v srpnu.
Vedra, která začala již v červnu, ale nepolevovala a já se začala cítit horkem unavená a častěji jsem měla horší náladu a z práce jsem přicházela stále více unavená, i když ta vlastní práce byla stále stejně náročná. Ani občasné návštěvy koupaliště mi mnoho sil navíc nepřidávaly. K tomu prázdniny a dcera doma a každodenní vaření oběda, nákupy, příprava večeře, hrát si s dcerou atd. mne začalo vyčerpávat a stresovat. Cítila jsem potřebu si od všeho odpočinout a těšila jsem se na dovolenou. A za pár dní jsem ráno měla průjem. A další den zvýšenou teplotu a křeče v břiše a už jsem nemohla jít do práce. Čtyři dny před dovolenou. A další den jsem se probudila s velkou bolestí celého těla, že jsem se skoro nemohla pohnout. Ale na toaletu jsem musela a uvařit nějaký malý oběd dceři také. Odpoledne se to zklidnilo, bolest odezněla, ale zůstala obrovská únava. A léky mi nepomáhaly.

V sobotu ráno jsem se probudila s vyrážkou po celém těle. Vypadala jako kopřivka a nebo stovky štípanců od komárů. A velmi svědila. Bylo mi těžko. Odpoledne už jsem začala uvažovat o tom, že si zavolám sanitku, ale nakonec jsem se rozhodla, že to v případě nutnosti nechám až na ráno. Spala jsem dobře a zřejmě hlubokým spánkem. Když jsem se vzbudila, tlouklo mi srdce obrovskou rychlostí a při dýchání mne bolelo na hrudi i v zádech. Byla jsem ale naprosto klidná. Do koupelny, převléknout, nasnídat, sepsat pro záchranáře seznam léků, které pravidelně užívám, připravit do tašky věci pro pobyt v nemocnici. Pak jsem zavolala 155. Dcera ještě spala. Vzbudila se, když jsem čekala na sanitku. Vysvětlila jsem jí, co a jak a sanitka přijela za deset minut.
V nemocnici mne vyšetřili, stabilizovali a konstatovali nedostatek draslíku vzniklý velkým odvodňováním při průjmu. Dostala jsem infusi a druhý den ráno už jsem měla všechny sledované hodnoty normální. Cítila jsem se ale unavená a občas mne zabolelo v zádech. Propustili mne a dále jsem se měla dostavit na infekční oddělení pro výsledky odběrů. Tam jsem se pak dozvěděla, že mám jakýsi adenovirus, který se vyskytuje v pracovních kolektivech. Takže jsem se nakazila v práci. Léky na adenovirus neexistují a tudíž si tělo musí časem pomoci samo.
Mezitím jsem zkusila použít ještě jiný v nemocnici mně doporučený lék na průjem a ten zabral. Za dva dny jsem se cítila uzdravená, leč slabá. Čtyři dny jsem měla klid, ale pak se znovu objevila vyrážka i průjem, i když v menší míře. A znovu jsem začala užívat lék. Horší ovšem bylo, že srdce mi zůstalo slabé. Nemohla jsem ležet na levém boku, s velkou námahou jsem překonávala schody - musela jsem se přitahovat za zábradlí, při rychlejší chůzi jsem se hned zadýchala a při nějaké větší psychické námaze mne rozbolela levá ruka a nebo oblast kolem srdce. Musela jsem do péče kardiologie.
Ovšem to bylo poněkud složitější. Nejdříve jsem narazila na to, že měl doktor dovolenou. Nicméně sestry byly přítomny a daly mi na tělo na 24 hodin měřící přístroje na TK a EKG a musela jsem zapisovat své činnosti a obtíže. Pak mne ale pozvaly pro výsledky až za 10 dní. Domnívala jsem se, že mi pak v tom termínu udělají rovnou ECHO, abych věděla, v jakém stavu mé srdce je. Leč, ouha. Jednala se mnou pouze sestra, která mi předala zprávu od lékaře s doporučením, že nemám pít slané minerálky a mám provozovat kondiční sport. Výsměch. S mými potížemi se doktor vůbec nezabýval. A sestra prohlásila, že na ECHO mne může objednat až za 6 týdnů. Námitky nic nepomohly a tak jsem přijala termín a odkráčela. Ale velice mne to rozrušilo a cestou domů jsem se rozhodla, že si zajedu na vyšetření do nemocnice.
V nemocnici mi pak udělali různá vyšetření, musela jsem tam zůstat přes noc a výsledek byl, že všechny hodnoty jsou v podstatě normální, jen tlak a tep jsou vyšší. Takže moje potíže pramení z únavy a přetížení srdce, které stále bojuje s nemocemi a je samozřejmě dost zatěžováno stresem z nelehké výchovy dítěte. Dostala jsem recept, doporučení navštívit psychiatrii a šla domů.
Večer se mi po těle rozsypala velká vyrážka. Byla jsem oslabená pobytem v nemocnici a tak se střevní chřipka zase ozvala. Zneklidnělo mne to a začala jsem přemýšlet, jak se toho viru zbavit a proč už to moje tělo nedokázalo dříve. Byl to už šestý týden od prvních projevů. A došla jsem k názoru, že zřejmě nemám dostatečně silný imunitní systém a je třeba ho něčím posílit. Vitamín C jsem užívala pravidelně a zkusila jsem i lék pro prevenci chřipky a nic. Tak jsem další den zavolala na imunologii a objednala se na vyšetření. Termín jsem dostala za dva týdny. Alespoň tady jeden kratší termín. I když nejraději bych šla za dva dny.
A zhruba každý třetí den se mi po těle znovu a znovu rozsypávala ta svědivá vyrážka. Až konečně přišel termín návštěvy imunologie. Paní doktorka mne poslala na odběr krve a předepsala prozatím lék na kopřivku a projevy senné rýmy. O výsledky odběru si mám zavolat za týden a pak rozhodne, co dál.
A mezitím začal nový školní rok a přišly stresy, protože dcera za týden onemocněla. Střevní potíže a k tomu ještě rýma a kašel. A do toho se ještě začala bát chodit do školy kvůli zlobivým klukům, kteří jí začali, znovu jako v minulém školním roce, vyvádět naschvály. Celou věc jsem řešila s třídní učitelkou, která hned zakročila a vysvětlila dětem, co je to šikana a pohrozila jim. Takže později už měla dcera ve třídě o přestávkách klid.
No a já jsem si po týdnu volala pro výsledky odběru. Sestra řekla, že je to skoro v pořádku a objednala mne na kontrolu. Na té jsem se dověděla, že stav na další léky není, ale proti únavě potřebuji injekce B 12. To už se mi vyrážka dělat přestala a lék jsem měla dobrat do měsíce. Takže jsem chodila jednou týdně na injekce a nabírala sílu. Mezitím už jsem neschopenku ukončila a šla na dovolenou. Byl listopad.
A to je celý příběh. Místo letní dovolené jsem měla dovolenou podzimní.
Limonada - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz