Nevěrník

Mám mladší sestru Janu. Jana je velmi chytrá, ale také citlivá holka. No, ona to už není holka, táhne jí na třicet let. Od svých dvaceti let měla přítele Jakuba. Vypadalo to, že spolu ti dva už zůstanou. Dokonce spolu bydleli v sestřině bytě. Poslední rok se ale začali hádat. Najednou nenašli společnou řeč. Strávili spolu ještě dovolenou na Bali, kterou si zaplatili s předstihem, domů se ale vrátili rozhádaní a do měsíce se rozešli. Jakub se od Jany odstěhoval. A to si naše máma malovala, že by mohla být brzy babičkou. Věděla, že má žena ještě studuje a s dítětem musí počkat, a tak si myslela, že první vnouče jí přivede Jana.

„Když si nerozumí, je lepší, když se rozešli,“ tvrdil táta, který Jakuba moc nemusel.

Jana prožívala zlé období. Skutečně si myslela, že Jakub bude už jejím trvalým partnerem, a místo toho zůstala sama. Na rozchodu se dohodli, bolelo to asi oba, ale každý to vzal jinak. Jakub chodil s kamarády pařit, užíval si svobody, já sám ho vídal v různých podnicích. Jana se uzavřela do sebe. Nechtěla ale zůstat sama. Je to stále pěkná holka se srdcem na dlani.

Počáteční samotu se rozhodla řešit po svém. Navštívila internetovou seznamku. Na ní se poznala s Petrem. Petr, ač o pět let starší, se jí moc líbil. Setkali se, zašli na kafe a moc si rozuměli. Konečně mohla myslet na někoho jiného. Na chvíli jí bylo zase krásně. Petr byl zaměstnán, malinko ještě podnikal, a po dvou měsících vzájemného setkávání se přiznal k tomu, že má dokonce i partnerku.

„To mi říkáš až teď?“ ptala se Jana. V tu dobu byla už do Petra zamilovaná. Nevím, jestli spolu měli už i vážný vztah, neuměla se ho ale vzdát. Petrova partnerka byla o pět let starší než Petr, čili o deset od Jany. S Petrem už ale žila ve společné domácnosti. A tak se Petr a Jana scházeli buď venku, v restauracích, nebo přímo u Jany v bytě. Jana asi doufala, že se Petr své starší partnerky časem vzdá. Ten jí ale vysvětlil, že jeho přítelkyně trpí depresemi a schizofrenií.

„Nemůžu ji tak nechat,“ tvrdil. Jana ale právě to, že Petrova přítelkyně není psychicky v pořádku, spatřovala jako důvod k jejich rozchodu. A tak se tento divný trojúhelník odvíjel dál. My přitom jako rodina vůbec nic nevěděli. Jana se setkávala se svým zakázaným partnerem. Jeho přítelkyně na tom byla zdravotně jednou lépe, jindy hůř. Když se pak její zdravotní stav zhoršil natolik, že musela být nakrátko hospitalizována na klinice, Petr využil příležitosti a pozval Janu k sobě domů. Ta si dokonce kvůli němu vzala i dovolenou a odjela za svým milým na tři dny. Tehdy se to nejspíš stalo.

Petrova přítelkyně se vrátila do domácí péče a Jana byla pro Petra opět jen milenkou. Využívali chvilek pro vzájemné setkávání. Jana se přitom trápila. Doufala, že Petr se rozejde s přítelkyní, která se nadále léčila ambulantně, a ona bude moci vztah s ním legalizovat. Zatím to ale vypadalo, že bude navždy jen milenkou. Chtěla se proto od Petra oprostit. Snažila se na něj zapomenout, vyhýbala se setkání s ním, když náhle zjistila, že něco není v pořádku. Brzy na to ji lékařka ujistila o tom, že čeká miminko. Co bude nyní dělat? Její biologické hodiny tikaly a ona zatím dítě neměla. Věděla, že pokud se dítěte vzdá, už možná nikdy nebude mít možnost být mámou. A tak se rozhodla informovat Petra. Ten jí nejdřív nevěřil. Později se vymlouval na to, že si dal pozor. Jana ovšem, na rozdíl od něj, měla za poslední měsíce jen jediného partnera, a to jeho. Petr se přiznal, že před časem chtěl dítě se svou partnerkou.

„Jenže ta děti nemůže mít,“ posmutněl. Teď tu stála Jana, která jeho dítě čekala. Zaváhal. S přítelkyní žil už několik let, vše jim fungovalo. Cítil se zavázán o ni pečovat. Naproti tomu Janu znal jen několik měsíců. Byla jednou z jeho milenek. Ano, Petr žil nezávazně a jeho přítelkyně mu jeho vztahy tolerovala. S Janou by byl uvázán, navíc by se staral o rodinu. Neznal Janu natolik, aby jí sliboval vztah.

Jana se rozhodla dítě donosit, porodit a být svobodnou matkou. Když se se vším svěřila doma, vypadalo to, že mámu to zabije. Konečně se dočkala zprávy o vnoučeti, radost z toho měla ale pramalou.

Rozhodl jsem se konat. Napadlo mě, že takových podvedených milenek může být časem víc. Co bude s dětmi, které se narodí bez toho, aby vedle mámy stál milující muž? A tak jsem vyhledal Petrovu přítelkyni. Moc práce mi to nedalo. Od Jany jsem věděl, kde Petr bydlí. A najít ženu, která s ním žije, bylo jen otázkou okamžiku. Co jsem si od toho sliboval? Věděl jsem přece, že jeho přítelkyně tuší o nevěře jejího partnera. Snad jsem doufal, že si ho bude víc hlídat. Snad jsem si přál, aby Petra opustila a on pykal za své chování. V obou případech jsem ale věděl, že má sestra zůstane svobodnou matkou a pykat bude především ona. Byla naivní a věřila mu.

A zase jsem byl překvapen. Čekal jsem cokoli, jen ne to, co nastalo. Petrova přítelkyně zprvu zprávu popírala. Když jsem ji ale přesvědčil, usmála se a navrhla, že si dítě s Petrem osvojí. Jistě, měla by vlastně vše, co by si přála. Psychicky labilní ženě nemohoucí mít dítě by naráz spadlo do náruče zdravé miminko.

„Petr je přece otcem,“ operovala ta pomatená žena. Věděla, že dojíždí na pravidelné psychoterapie, čas od času skončí dokonce hospitalizovaná na psychiatrické klinice. Přesto si troufla vyřknout tento nehorázný návrh. Já přitom doufal, že odhalení přispěje k tomu, aby Petr netahal za nos další ženy. Nestalo se tak.

A tak má sestra porodila po devíti měsících těhotenství krásného chlapečka. Petra se rozhodla jako otce uvést do synova rodného listu, přesto se snaží, aby malého syna vídal jen občas. Rozhodně jí nakonec pomohlo, že jeho partnerka trpí psychiatrickým onemocněním. Z obavy před ní si u soudu vymohla, aby Petr svého syna vídal mimo své bydliště a nevídala ho jeho partnerka, která by mohla být pro dítě nebezpečná. Jana se brzy odmilovala. Má sice s Petrem dítě, život ale nekončí. V současné době má zatím dobrého kamaráda. Co život přinese dál, je ve hvězdách.

Petr se snaží být dobrým otcem, na Janu si ale nárok nedělá. Ví, že má celoživotní přívěšek na krku, a to je jeho pomatená partnerka. A tak si sem tam odskočí jinam a vše se opakuje. Jen doufáme, že si dá příště pozor a na svět nebudou přicházet další a další děti svobodných matek.

čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete