Nevydařený výlet na Ještěd

Blížily se bratrovy narozeniny a já nevěděla, co mu mám darovat. Nakonec jsem se rozhodla, že ho vezmu na nějaký výlet. Jako cíl cesty jsem vybrala Ještěd. Byli jsme tam naposledy jako děti a já později ještě s malou dcerou. To už je let. Koupila jsem tedy jízdenky na vlak a autobus. Předala je bratrovi k narozeninám a těšila se na výlet. Bratr se na to nejdříve netvářil moc nadšeně, ale potom se také začal těšit.

Nastal den výletu. Ráno sbalit svačinu a pití do batůžku a už odcházíme na vlak. Cesta do Prahy utekla rychle. Zde přeběhneme z jednoho nádraží na druhé, koupíme čerstvé sladké rohlíčky a už sedíme v autobuse do Liberce. Moc lidí nejelo, tak jsme si zabrali každý sedadlo pro sebe a pohodlně se usadili. Zhruba za hodinu a půl vystupujeme v Liberci, po sněhu ani památky. Z nádraží uháníme na tramvaj. Honem koupit v automatu jízdenky a ujistit se, že stojíme na správné zastávce. Tramvaj přijíždí, nastupujeme a pomalu jedeme směrem Horní Hanychov. Místy vidíme zbytky sněhu, ale také kvetoucí jarní kytičky na zahrádkách. Je tu tedy zima nebo už jaro? Než si zodpovím tuto otázku, tak vystupujeme.

Jako vždy, nejprve zamíříme do informačního centra. Velmi ochotný pán mi podává turistické razítko a probíráme společně různé letáčky. Několik si jich beru a najednou si uvědomím, že mi říká: „Bohužel dnes lanovka na Ještěd nejezdí. Nahoře fouká silnější vítr…“ Dál už neposlouchám. Cíl naší cesty je v nedohlednu. Co teď? A hlavně jak to vysvětlím bratrovi, který se tak těšil. Vyjdu ven a informuji ho. Byl zklamán, já samozřejmě také. Rozhodli jsme se, že k lanovce půjdeme, okoukneme situaci a rozmyslíme co dál. Jdeme asi deset minut lesem. Pořád si říkám, že to není možné. Tady se nikde nehne ani větvička a sluníčko krásně svítí. Hledím vzhůru a vidím krásně zasněžený Ještěd. Zdá se mi, že vítr vůbec nefouká ani nahoře. Když to ale tvrdí, tak to asi bude pravda.

Nabažíme se toho pohledu a jdeme lesní stezkou. Zhruba po půl hodině vycházíme z lesa a musím říci, že to opravdu foukalo. Koukáme na Ještěd z jiného pohledu. I odtud je nádherný. Nahoru nepůjdeme. Bude tam asi pěkná zima a ostrý vítr – to nemusím. Vracíme se tedy a zvažujeme, jak budeme trávit čas do té doby, než nám pojede autobus zpět. Jdeme se ještě podívat ke kostelu svatého Bonifáce v Horním Hanychově. Je hezký, opravený a bohužel zavřený. Nastoupíme zde na tramvaj a jedeme zpět do Liberce. Vystoupíme u nádraží. V blízkosti je nákupní centrum, zde si dáme pozdější chutný oběd. Chvíli posedíme a odpočíváme. Potom projdeme obchody a okukujeme místní nabídku zboží. Čas rychle utíká a už nám pojede autobus. Na zastávce stojí několik lidí, tak se řadíme do fronty. Po chvíli nasedáme a odjíždíme. Naposledy se díváme na Ještěd ve slunečních paprscích.

V duchu se s ním loučím a říkám si: „Proč zrovna dnes musel foukat vítr?“ Přála jsem si dát bratrovi hezký dárek v podobě výletu. Bohužel nevyšel podle naší představy. Škoda. Anebo vyšel? Vlastně to nebyl špatný výlet. Pokochali jsme se pohledem na Ještěd, prošli se lesem i po městě. Takže to zase takové fiasko nebylo. Bratr byl sice zklamaný, ale zároveň byl rád, že jel. A tak jsem mu slíbila, že se na Ještěd vypravíme ještě jednou a to už určitě lanovka jezdit bude. Tedy doufám…

Jaa123 - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete