Odporné praktiky chovatelů zvířat

Před dvěma lety, měsíc před synovými třetími narozeninami nám někdo naházel na zahradu otrávené návnady. Měli jsme tenkrát čtrnáctiletou fenku pitbula. Bohužel po sežrání návnad jsme jí k jejímu věku museli nechat píchnout injekci. Syn to nesl velice špatně, stále se ptal, kde je Anička a kdy se vrátí, až jsem se nakonec rozhodla, že mu k narozeninám pořídím jiné zvířátko. Jasná volba bylo morčátko.

Syn byl morčátkem nadšený, chtěl mu dát jméno Králíček, ale nakonec jsme odsouhlasili, že morčátku budeme říkat Mimísek.  Malý si bral Mimíska do košíčku a v parku ho vždy pustil, aby se morčátko napáslo travičky. Při jedné takové procházce jsme si všimli, že se u stromu krčí maličká kulička, při bližším prozkoumání jsme zjistili, že je to mládě morčete. Bylo plaché a nedalo se chytit. Chodili jsme tam několik dní, než se morčátko trochu osmělilo a nechalo se chytit. Veterinářka pak řekla, že se to bohužel stává, že si lidé pořídí  zvíře a když neví, co s mladými, tak je prostě vypustí ven. Morčátko jsme si vzali domů, byla to samička a tak jí syn dal jméno Blondy podle jejího bílého pruhu delších chlupů za hlavou. Do roka jsme od nich měli také mladé, které jsme dali do zverimexu, kde z nich měli obrovskou radost.

Teď už jsou morčatům tři roky a stále to jsou rodinní mazlíčci a mají se čile k světu.

Syn si však přesto stále stýskal po pejskovi, tak jsem si řekla, že už je dost velký, v září nastupuje do první třídy, aby mohl mít pejska. Na internetu jsem objevila krásné štěňátko špice bez průkazu původu, a paní za něj ani nechtěla nějak přemrštěnou částku. Byli jsme se na štěňátko podívat a Jessy nám tak učarovala, že jsme si ji rovnou vzali domů. Paní mi tvrdila, že však někam zastrčila očkovací průkaz a že nám ho dodá druhý den. Jenže ani týden po předání pejska se paní neozvala. Telefon nebrala a na e-maily neodpovídala, nakonec jsem zavolala od známé, paní chovatelka, jelikož to číslo neznala, zvedla telefon a na dotaz ohledně očkovacího průkazu jsem se dozvěděla, že štěňátko není ani odčervené, natož očkované. Ještě ten den jsem s Jessynkou běžela na veterinu a nechala naše černé štěstí naočkovat, naštěstí se jí nic nestalo. Ale druhý den jsem vše oznámila na policii na popud naší veterinářky.  Do týdne jsem dostala dopis od policie, že se mám dostavit.

Na policejní služebně jsem se dozvěděla, že když k paní chovatelce přišli, tak zjistili, že ve stodole u rodinného domu chová desítky psů různých plemen v otřesných podmínkách v klecích. 

Vše však mělo dobrý konec, policie pejsky paní chovatelce - možná spíše tyrance - zabavila a odvezla. Všechna štěňátka jsou už u nových hodných páníčků a paní, která takto týrala psy jen kvůli svému vlastnímu obohacení, má doživotní zákaz chovu psů. 

Nsgirl88 - čtenářka
ChytráŽena.cz