Plavčice

Tu sobotu jsem si vyšla s Markem na bazén a do sauny. Znali jsme se už nějaký pátek, a tak jsem odhodila stud a rozhodla se zajít si zaplavat a zahřát se do sauny s ním. Sice jsme byli ve fázi poznávání, neměli jsme zatím vážný vztah, ale co je na bazéně a společné sauně zlého?

Marek už na mě čekal před budovou. Přivítali jsme se polibkem.

Ač jsem se zpočátku malinko styděla objevit se méně oděná a v sauně jen v prostěradle, brzy jsem si zvykla. Co na tom? I na Markovi bylo znát, že na něm vánoční hodování zanechalo své stopy a poněkud ztělnatěl. Nakonec jsme se dobře bavili.

Jediné, co mi poněkud vadilo, byla zvědavá plavčice. Ať jsme se vrtli kamkoli, byla tu i ona. Při plavání v bazénu stála na jeho kraji s doširoka rozkročenýma nohama, ruce v bok a zamračeně jako by nás sledovala. Vydali jsme se ke dvěma vířivkám, snad alespoň tam budeme mít klid. V mžiku tam byla i ona.

„Všiml sis? Ta plavčice je stále u nás, jako by byla zvědavá, co si povídáme,“ řekla jsem Markovi. „Nevšímej si jí, třeba jen dohlíží na pořádek,“ řekl Marek a pro jistotu zavřel oči. Po jeho vzoru jsem si užívala bublinek. Nemohlo mi ale uniknout, že plavčice přišla za naše hlavy a posunula jeden z velkých květináčů, které tam stály jako dekorace. Ne moc, tak centimetr doprava, a šla pryč. Konečně! Bublinky ve vířivce ještě neustaly, když tu byla plavčice znovu. Rozhlédla se, přidřepla ke květináčům a ten, který před okamžikem šoupla o centimetr doprava, vrátila opět na původní místo centimetr doleva. Jako by byla spokojená. Usmála se a odcházela.

„Ta baba mě štve!“ ulevila jsem si. Na bazén a do sauny v našem městě chodím už léta, ale nikdy mě nikdo takto neotravoval. A tak jsme šli pro změnu do sauny. Uložili jsme se v teplé dřevěné místnůstce na dřevěné lavice. Marek si sedl, já si lehla a dala mu svou hlavu do klína. Bylo to příjemné, nasávat teplo a mít tu babu pryč z dohledu. V tu chvíli se otevřely dveře do finské sauny a stála tam opět ona. Nahlédla do sauny, vpustila do ní studený vzduch, poté zavřela a odcházela. Když jsme si šli lehnout na lehátko do odpočívárny, byla v místnosti příjemná tma. Leželi jsme vedle sebe na lehátkách a potichu si povídali. A zvědavá plavčice opět přišla. Zakroutila hlavou, rozsvítila v místnosti a byla pryč.

„Neměl bys jí něco říct? Copak nás může takto stolkovat? A proč to dělá?“ zajímalo mě. Můj doprovod ale jen mávl rukou a ženské si nevšímal.

Celé to bylo nepříjemné a my nakonec odcházeli domů dřív, než jsem chtěla. Zkrátka, přestalo mě to tam bavit. Však příště bude lépe.

Míjím pokladnu, kde se kupuje vstupné, odevzdám klíče a čekám na Marka. Když se konečně objeví, je tu zase ta plavčice. Začala na Marka křičet, nadávat mu a mně vše došlo. Byla to totiž jeho bývalá. Bývalá, co ještě nepřekousla, že ji Marek opustil. Marek doufal, že vše proběhne bez problémů a nechtěl mi ničit den žárlivkou.

Protože se ti dva skutečně rozešli před více než pěti měsíci, nakonec jsme spolu s Markem zůstali. Jen na bazén a do sauny už chodíme jinam. Je to sice dál, ale pobyt zde si moc užíváme bez narušení soukromí.

čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete