Pouhé zalehnutí

Jednoho dne přišla Kamila, má kolegyně, do práce a byla dost nervózní. Vysvětlovala nám, že má zalehlé obě uši a vůbec se nemůže zalehnutí zbavit.

„Ty jsi byla plavat?“ zajímalo mě. Odpověděla, že ne. A stejně tak odpověděla na další možné příčiny zalehnutí. Prý ráno vstala a uši měla zalehnuté, navíc jí nepomohly běžné metody, jak tuto nepříjemnost odstranit. Kamila žvýkala žvýkačky, polykala, foukala se sevřeným nosem apod. Nic jí nepomohlo. A tak se v zaměstnání přeptávala na vše, co jí kdo říkal, a připadala si jako nahluchlá. Navíc jí to značně zhoršovalo náladu. I druhý den byla Kamila podrážděná a bez nálady. Všichni jsme tak hned poznali, že Kamila má uši zalehlé stále.

Bylo mi to divné. Sama mívám občas zalehnuté uši při rýmě, cestování nebo po koupání. Dlouho můj problém ale netrvá. Zato Kamilu trápil problém ještě za týden. A tak jsem stále hledala na internetu, čím by to mohlo být, a vybízela Kamilu, aby si zašla k lékaři. „Vždyť mám jen zalehnuté uši. Ono to časem přejde,“ mávla Kamila rukou.

Po zhruba měsíci měla Kamila velmi dobrou náladu. V práci se smála, žertovala a byla to zase ta stará, veselá a bezstarostná kolegyně. „Ty už máš uši v pořádku?“ zeptala jsem se. Kolegyně zavrtěla hlavou. Stále ji trápilo zalehnutí uší, jen si zvykla a měla dobrou náladu, protože její dcera udělala výborně nějaké zkoušky ve škole a syn jí nedávno oznámil, že bude brzy babičkou. „Chápete to? Já a babička!“

Já měla ale o Kamilu strach. Přečetla jsem si i o několika vážných důvodech, proč může mít člověk zalehnuté uši. Co když se týkají i mé kolegyně? Krátce na to si Kamila začala stěžovat také na píchání v uších a pobolívání v krku. Její hlas byl zastřený. K lékaři ale stále nechtěla jít. Prý až to bude angína, půjde si nechat napsat antibiotika, ale možná je to jen změnou počasí.

Měla jsem o Kamilu strach. Sama jsem se ve svém životě potýkala s nepříjemnou nemocí, která se nevyhnula ani mé mamce a babičce. Kamila byla ještě mladá, navíc se těšila na první vnouče. A tak jsem nakonec zašla k ušní lékařce, ke které jsem kdysi chodívala se svým synem, a udržovaly jsme spolu téměř přátelské vztahy. Té jsem se svěřila. Paní doktorka mě vyzvala, abych k ní kolegyni poslala.

V práci se na mě Kamila nejdřív zlobila. Copak ona má čas běhat po doktorech? Když jsem jí ale slíbila, že nebude čekat, a dovolila jí jít k lékařce coby její vedoucí v pracovní době, chtě nechtě nakonec Kamila šla.

Dlouho se nevědělo, co Kamilu trápí. Diagnózu hned neurčila ani paní lékařka. Když už ji ale vyřkla, tak mi Kamila nakonec poděkovala. Za zalehlýma ušima se totiž skrývala rakovina nosohltanu. Díky včasnému zásahu lékařů se Kamila dočkala svého prvního vnoučka, a dnes má dokonce vnoučata tři a je z ní zdravá a veselá babička.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10