Většina úrazů se prý
stane doma. My, varováni odborníky na
prevenci, se jim pak snažíme vyhýbat. Přes
veškerou opatrnost však občas člověk sáhne, kam nemá, ujede mu ruka, či noha... Ale co je taková oděrka či drobné říznutí?
Dokonce i spálený prst se dá přežít. O
tom, že na nás doma mohou číhat i nebezpečí velkých, troufám si napsat
kolosálních rozměrů, jsem se přesvědčila zrovna nedávno. Všechno začalo
nenápadně.
Asi před dvěma měsíci jsem zjistila, že dvířka v horní části
kuchyňské linky nějak drhnou. Poprosila
jsem tedy svého manžela, aby se na to podíval. Manžel sice dvířka pošteloval, ale
výsledek neměl dlouhého trvání. V duchu jsem si říkala, že jsem asi neměla
kupovat ten poslední hrníček, že asi
linku neúměrně zatížil a spodní deska se prohnula. Manželovi jsem se k tomuto
prohřešku pochopitelně nepřiznala. Pak
následoval měsíc, kdy nad námi
rekonstruovali byt. Vrtačky, sbíječky, však to znáte. Není proto divu, že jsme
se doma moc nezdržovali. Snažili jsme se před stavebním hlukem uniknout a na
drhnoucí dvířka jsme si zvykli.
Jednoho nedělního rána jsem si šla jako obvykle
udělat šálek kávy a, na rozdíl od předešlého dne, dvířka skříňky s kávou a
kořením nešla skoro otevřít. „Hele,
ony drhnou už i ty krajní dvířka,“ pronesla jsem. Tato slova vytáhla z postele i mého manžela,
který při bližším pohledu zjistil, že je linka nějak nakřivo. Následně jsme zjistili, že se celý horní díl
kuchyňské linky naklání dopředu. Příčina
byla zřejmá ihned poté, co jsme k lince přistavili židli. Celý
čtyřskříňkový díl linky visel na jediné
hmoždince a digestoři. Ostatní hmoždinky byly vydroleny. To, že se dosud linka
nezřítila, zajišťoval patrně několikamilimetrový horní okraj obkladaček, o který se skříňky opřely.
Manžel posoudil celou situaci jako
havarijní. Vyhnal z kuchyně mě i našeho
synka, který se tam bezstarostně batolil, a vydal se k sousedům pro něco k
podepření. Naštěstí měli sousedé z předchozí rekonstrukce solidní kus desky, kterým
se podařilo linku zajistit. Druhého dne
manžel linku se dvěma sousedy demontoval, znovu připevnil a složil dohromady.
Během toho zjistil, že „odborník“, který linku minulé majitelce montoval,
použil k připevnění místo hmoždinek do dutých cihel, ze kterých je náš dům
postaven, hmoždinky do cihly obyčejné. To, že jeho šlendrián může někoho stát i
život, mu buď nedošlo, nebo mu to bylo
jedno. Vibrace při rekonstrukci
sousedního bytu pak nejspíše celý proces uvolnění hmoždinek urychlily. Jelikož
kolem linky musí projít každý, kdo chce u nás dál do bytu, riziko, že na někoho
spadne, bylo opravdu velké.
A protože se něco podobného stalo i tetě mé kamarádky z druhého konce republiky, předpokládám, že podobných zručných montérů se u nás pohybuje více. Vynadat jim všem nemůžu, tak jsem aspoň napsala tento článek. Takže milé ženy, buďte na rozdíl ode mě, chytré, a až vám začnou drhnout dvířka, zkontrolujte zavěšení skříněk. Protože rozbité nádobí je při pádu linky ještě šťastnější varianta.
ChytráŽena.cz