Překvapení jménem život

Myslel jsem si, že se má rodina zbláznila, když jsem dostal od dětí k osmdesátým narozeninám…koloběžku. Ano, mé děti, má vlastní rodina, má krev mi nedala papuče, teplou deku, vitamíny nebo preparáty na bolavé klouby, ale sportovní koloběžku. Takovou, na jaké jezdí mladíci!

„Nejste normální,“ připustil jsem rozpačitě. A všichni kolem se smáli.

Dcera mi připomněla, jak jsem v šedesáti jel sto kilometrů na kole do kopců se psem na nosiči, v sedmdesáti šel na Lysou horu a v sedmdesáti pěti se rozhodl otužovat uprostřed října v přehradě.

„Tak co bys v osmdesáti nemohl jezdit na koloběžce?“ ptala se druhá dcera, jako by to bylo normální, že se staříci nad hrobem prohánějí na tomto jednostopém vozítku. „Navíc tady máš přilbu, aby se ti něco nestalo,“ doplnil můj vnuk. Vnuk, který si nedávno koupil auto. Ani on na koloběžce nejezdí.

Rok koloběžka stála v koutě, sedal na ni prach a unikal vzduch z pneumatik. Až jsem se najednou v osmdesáti a jednom roku rozhodl, že se malounko projedu. Tajně, samozřejmě. Vyjel jsem k blízkým rybníkům. Jel jsem zpočátku opatrně, pomalu. Dnes jezdím mnohem rychleji. Ano, už jsem z koloběžky neslezl. Dnes mám 83 let a jezdím pořád. Zatímco se mí vrstevníci baví o nemocech a obhlížejí smuteční oznámení, nebo krmí v parku holuby, já se obleču do sportovního, na hlavu si vezmu přilbu, nebo taky ne, podle terénu, který zvolím, a vyjedu do polí, do lesů, k rybníkům, ale i na kopečky.

A tak jsem díky své rodině objevil dávno nepoznané. Mám nový koníček. Možná si někdo, kdo mě potká, řekne – a hele, blázen na koloběžce. Já ale našel nový sport, koníček a seberealizaci. Jízda na koloběžce se mi zdá mnohem jednodušší a krásnější, než se jen procházet po městě. Dostanu se tak dál, rychleji a během jedné jediné projížďky zažiji to, co jsem nezažil za měsíc. Mám štěstí, že v našem městě i v jeho okolí je dostatek cyklistických tras. Dostanu se tak na spoustu krásných míst.

Zatím nejkrásnější je odpočinek u rybníků. Pozoruji hvězdy, měsíc, východ i západ slunce a jsem rád na světě. Poslouchám žabí koncertování. Vždyť je tu hrozně krásně. Ve vodní hladině se zrcadlí veškerá ta krása. Hvězdy, měsíc, slunce, mraky i nebe. Letos jsem oslavil 83. narozeniny. Dcery mi slibují, že na devadesáté narozeniny chystají další velké překvapení. Tak přemýšlím, jestli dostanu stan, brusle, skateboard nebo jiné překvápko. A co teprve na stovku! Mám motivaci žít nejméně do sta. Opravdu jsem zvědav, jaké dary na mě ještě čekají. Protože život je jedno velké překvapení.

Svehlava - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete