Přepracování

Bylo to před mnoha lety v mládí. Dělala jsem povolání, které mě nesmírně bavilo a brala jsem ho i jako koníčka. Jednou se mi naskytla příležitost pracovat samostatně na živnostenský list. Ta možnost se mi zalíbila a těšila jsem se, že si budu sama určovat svou pracovní dobu.

První rok mi to šlo dobře, i když jsem si nevytvořila žádné úspory. Pracovní dobu jsem si určovala sama a byla jsem spokojená. Jenže jen do té doby, co jsem několikrát nedostala včas zaplacenou fakturu za práci. Dostala jsem se do stresu, že nemám včas uhrazené všechny měsíční poplatky a výše nájemného za pracovní prostory se mi najednou začala zdát moc velká. Nikde žádné úspory a vytloukala jsem takzvaně klín klínem.

Začala jsem se tedy více pracovně snažit a brát si více zakázek. To s sebou ale přineslo to, že jsem musela trávit v práci více hodin než dříve a přidávala jsem i soboty a neděle. Za dva roky jsem sice nakonec nějaké malé úspory vytvořila, takže pozdě zaplacené faktury už mě tak nestresovaly, ale dostala jsem se do stavu přepracování a práce mě zcela přestala bavit. Dokonce mi dělalo velké potíže se ráno přemluvit, abych vůbec zase do práce vyrazila a dodávala jsem si chuť panákem vodky. Jednou jsem přišla do práce a po hodině se mi roztřásly ruce a nemohla jsem pracovat dál, jen odpočívat.

Zkusila jsem několikrát za sebou znovu v práci pokračovat, ale stalo se vždy totéž. Nešlo to jinak a musela jsem odjet k doktorce. Vše jsem jí převyprávěla. Jak dlouho pracuji a jak už mě to nebaví a mám stres jen do práce jít. Diagnostikovala stav přetížení a syndrom vyhoření. Nechala mě doma a poslala k psycholožce. Když jsem se tak nějak vyléčila fyzicky a trochu i duševně, šla jsem se podívat do práce. Tam jsem zjistila, že kolegyně a kolegové mezitím přestavěli všechno zařízení a já už tam nemohu dál pracovat. Pro mě to bylo příjemné překvapení a byla jsem tomu velice ráda. Veškerá tíha mé práce ze mě spadla. Okamžitě jsem si zařídila odvoz všeho, co bylo moje a zůstala jsem doma. A asi po měsíci jsem si našla zaměstnání na zkrácený úvazek. Z toho všeho vyplývá ponaučení, že to člověk nemá s prací přehánět a dělat práci opravdu jen osm hodin denně, i když ho nesmírně baví. A má se věnovat i jiným činnostem, třeba zahradničení.