Příběhy z ušáku - Čas

Už je to tady. Máme opět zimu. Dnes padá první sníh. Leč nemáme ani listopad. Na stromech je stále zlatavé listí. Nestačilo opadat. Vločky se z nebe snášejí, černá zem se v bílou promění. Nastává zima, chlad.

Děti venku pokřikují, radost z nadílky mají. Netrpělivě čekají, až první sněhuláky postaví. Oči jim štěstím září, chladem tváře červenají i nos rudou špičku má. Muži se o svá auta obávají, zda půjdou nastartovat či ne? Ach zimu, zimu máme tu. Mamince rok rychle plyne. Už zas aby hledala v receptech ty laskominky lahodné. Vždyť ještě oddechnout si nestačila, jak komoru plnila. Regály jsou obtěžkány kompoty, šťávou i džemy. Křížaly své místo mají, bylinky se za skly ukrývají. Večer, když drobotinka sladce spinká i manžel u televize dřímá, ona si čajík uvařila, v receptech cos hledá. Hudba tiše hraje, aby nikoho neprobudila. Papír už má skoro plný, jak poznámky si dělala.
Davídek  má rád rohlíčky, Kubík zas linecká kolečka, manžel vždy hledí, aby mísa byla doplněna o zrna kávová. Babička kokosky hledá, dědeček k bílé kávě perníčky má rád. Ona si při vzácné chvilce odpočinku skořicový dortíček s čajíčkem dá. Sepsala všechny laskominky, píše opět čile dál. Připraví si seznam, co nakoupit se má. Lístek na ledničku dává, magnetkem je přichycen.

Vše na místo pomalu uklízí, hudbu zhasíná. Nevnímá, jak čas rychle utíká. Televizi vypíná, tu se manžel probouzí. "Co děláš? Já se koukám! Proč ji vypínáš?" Pendlovky půlnoc odbíjejí. I s láskou usměje se: "Táto, pojď, půjdeme spát."
Přeji Vám pohodu při přípravě laskominek...