Příběhy z ušáku - jak jsem se nemohla dočkat

Volají děti, přijedou! Jak já se těším! Přivezou i chlupíky, tedy pejsánky, černé jak noc. Taky vlastní výpěstky ze zahrádky. Jsem zvědavá, neprozradí, co to bude, uvidím, ale kam to vše dám? Odpočítávám dny, hodiny. Udělám velký nákup, jsme dva, tak moc toho nemáme, jen co spotřebujeme.

Konečně jsem se to naučila. Manžel se taky těší, vždy říkává: "Konečně se najíme!" Jako kdyby měl hlad. Lednice je stále plná, ale ne přeplněná. Nic nevyhazuji jako dříve, mám obchod 5 minut od baráku, kdyby hořelo, doběhnu, inu dopajdám - přesněji. Tak jsem se smířila s počtem osob DVA. Teď mám důvod nákupní horečky, prý trénink na vánoční běsnění. Ano, děti jsou tím důvodem.

Vozík je rázem plný, mrazák, lednice, komora pěkně zaplněny. Žádná skulinka není.  Udělala jsem si seznam,  co vše bude k papáníčku, vše, co mají jejich zobáčky rády. Nuž tedy - svíčková, gulášek buch buch, polívčička nok nok, zelné flíčky, blbouny, štrůdlíky- jablíčka, zeleninka, kašička s něčím smaženým, dortíček, koláček, buchty - inu hlavní papů na 5 dní. Nedočkavě čekám, až je uvidím zajíždět k domu. Je večer a stále nic, poletuji od okna k oknu, už mám vyšlapanou cestičku v koberci, dle taťky  - a nic! Nevydržím a volám, inu dětičky jsou ještě doma, krmí slípky! Holota jedna, copak nemohou dát dříve? Je 17.00 hodin! 4 hodiny cesta sem, to máme v 21.00 přijedou! Ty dostanou pěkně na pééééééééérd.... l. Jasně, nedostanou, umačkám je radostí, to se přece ví. Konečně je vidím, jsou tady! Ale co to? Kam jdou? Přece do parku, vyvenčit chlupíky. No jasně, taťka je tam taky. Mám je zde, nejdříve vyběhnou pejsánci, rázem jsem celá oblízána i nějakou novou modřinku budu mít. Pak děti a batožina, plno beden, přepravek. Předsíň je plná, dalo by se i napsat přeplněna. Dostávám hubánka od dětiček a ženu je rovnou ke stolu, kde už čeká svíčková s domácím knedlíčkem. Radost pohledět na jejich boule za ušima. I koláček zmizel v nenávratnu do bříšek.
Povídáme si, ani nesleduji čas, najednou je půlnoc, kdy já už dávno dadám. Jdeme spinkat. Ráno vstávám první, uklízím to nadělení, vařím, zavářím, papů dělám. Děti se začínají brouzdat po bytě, koukají, kde co by se dalo slupnout a jdou venčit pejsánky. Udělám jim snídaničku, aby se nepletl nikdo v kuchyni. Nemám to ráda, narušit systém znamená udělat chybu. Mám skoro hotovo, když volá dcerka. Radost je to veliká, obě dětičky slyším, jen se méně raduji z obsahu hovoru. Posílá balíček výpěstků, zítra je mám doma! Och jak milé, zrovna jsem dodělala jedny a už mám druhé vitamínky na cestě. Jsem unavená, šťastná. Po třech dnech mám konečně vše pod víčky. Bohužel ale i den odjezdu dětí se blíží. Syn mě bere na velký nákup, auto je přeplněno, však přijede až na Vánoce, nesmím nic těžkého nosit. Jen si mohu dokoupit pečivo a nějakou mlsku či vitamín. Zase všude nekonečný množství krabic, tašek. Však po korunkách se jen zaprášilo. Děcka jedou na poslední výlet, berou i babičku. Strašně ráda se vozí. Svačinu jsem jim udělala velikou, tak se mohu věnovat baště a přípravě na zítřejší odjezd. Zase si vše píšu, co jim dám s sebou. Svačinu, večeři, koláč, bábovku, něco pro pejsky, kokodačkám něco.  Tak to je plán. Jsou doma, na zpáteční cestě vyzvedávají mužíčka v práci. Poslední obídek (večeře) tady. Povídáme si. Zase nesledujeme čas, jak rychle běží.
Ráno se jdeme společně projít s chlupíky. Pak už odjíždějí. Naposledy je mohu rozmazlit baštou. Pomalu odnášejí věci do auta, jen synek kroutí hlavou, jak je možné, když vše tady vyložil, že se nevejdou zavazadla zpět! Jak by taky mohla, když jsou naplněna. Cha cha, pozdrav od maminky přece. Nuž, na tuto otázku mám i odpověď, jak snadné. Kup si větší! Jen pokyvuje hlavou a něco si brumlá. Musím poznamenat, vše se vešlo, jen koláč, co právě byl vytažen z trouby, se nevešel, ale i to se umístilo. Dcérenka ho má na klíně, neb jiná rovina není! Ještě že jsem ho dala na cestovní plech vystlaný papírem, kartonem. Snad se nespálí. Pomalu se rozjíždějí, mávám jim. Už nevidím nic, ani tečku. Jsou na dálnici. Za 4 hodinky dostanu zprávu, tedy doufám. Jsme doma. To očekávám. Ale kdepak, po 6 hodinách jim volám, dozvídám se, že právě vybalují. Ohřívají si blbouny. No jo, výlet si udělali! Nezlobím se, mám je ráda. Cestičkou  k domovu, kterou se vydáte, zase k mamince brzo se navrátíte.