Jela jsem na měsíc do lázní. Doma zůstal jen můj manžel. Můj v domácnosti absolutně nepraktický manžel. Co se týká auta a garáže, to si ví rady snad se vším. Ale kuchyň? To je pro něj absolutně neznámý pojem. Vaření, pečení a dušení jsou pro něj tak trochu alchymií, a té se on nikdy nenaučil.
Proto jsem mu připravila jídlo na celý měsíc dopředu. Hotová jídla jsem mu zavařila do sklenic a na první dny uložila do lednice.
Při nedávném úklidu se mi rozbil pleťový krém. Lépe řečeno, kelímek s krémem upadl na zem a praskl. A tak jsem jeho obsah přemístila do prázdné dózy a tu uložila opět do lednice.
Před mým odjezdem do lázní dostal manžel instrukce, co kdy má sníst a jak si hotové pokrmy ohřát, případně jinak zpracovat. Kdyby si nevěděl rady, určitě by si vystačil i s párky. Ty docela zvládne ohřát, pokud nezapomene a nepodpálí byt. Ještě jsem nakonec zaváhala. Nemám lázně zrušit? Manžel mě ale ujistil, že snad není malé dítě a já, respektive mé zdraví, lázně potřebujeme. A tak jsem odjela.
Po svém návratu domů jsem s radostí zjistila, že byt je stále na svém místě, nebyl nutný zákrok hasičů ani jiných složek, a mimo kupy špinavého prádla a hromady nádobí se s domácností vlastně nic nestalo. Dokonce na mě čekala na uvítanou kytice růží. Byla jsem šťastná, odpočatá a plná energie. Spokojený byl i můj muž. Večer jsme si zašli dokonce do restaurace na večeři a do kina.
Druhý den jsem upekla jako dezert po obědě také jahodovou bublaninu. Bylo zrovna období, kdy nám jahody na zahrádce uzrávaly jako na běžícím pásu. Manžel nadšeně mlaskal.
„To ti, miláčku, ale řeknu, že ten pudink, cos mi nachystala před odjezdem, nebyl taky špatný,“ řekl po moučníku.
„Jaký pudink?“
„No ten… Víš, on mi vůbec nechutnal. Byl takový umělý. Tak jsem do něj vždy přidal hromadu jahod a cukr, a byl dobrý,“ odpověděl můj muž.
Byla jsem si jistá, že jsem žádný pudink před odjezdem nepřipravovala. S divným pocitem jsem otevřela ledničku a zamířila rovnou k ozdobné dóze. Byla to ta s mým značkovým pleťovým krémem. Byla úplně prázdná. Můj muž má totiž jedno specifikum. Do lednice často vrací i prázdné obaly od toho, co sní, nebo v ní skladuje třeba jen jedno jediné kolečko salámu, který nedojedl, nebo třeba jen jedinou lžičku jogurtu.
„Fakt ti chutnal? Myslím ten pudink.“
Manžel mě začal přesvědčovat, že s jahodami určitě a že mu ho klidně můžu ještě někdy udělat. Chudák můj krém! Já ale odmítla. Jednak jsem si nebyla jistá tím, že by to nemělo vliv na manželovo zdraví, a pak také – byl to zatraceně drahý pudink!
ChytráŽena.cz