Vyrůstala jsem na vesnici v česko-slovenské rodině. U nás doma se hodně četlo. Tedy zejména maminka. Již od útlého dětství jsem „překlikávala“ z českých do slovenských knih a naopak. Maminka měla moc ráda pohádky a také „červenou knihovnu“. Na každé narozeniny, svátek nebo pod vánočním stromečkem, nikdy nechyběly knížky. Dodnes miluji tu vůni poprvé otevřené knihy. Každá z nich skrývá příběh, někdy reálný, ale často i fantazijní. Moje maminka byla veliká vypravěčka a její povídání bylo tak „živé“, že po drsnější pohádce jsme se my děti vzájemně doprovázely i na toaletu. Co kdyby z nějakého koutu vyletěla čarodějnice nebo zachrastil kostlivec. Četba mi mnohokrát pomohla překonat rozchody prvních lásek, neshody s kamarádkami, nebo školní neúspěch, utěšila a poskytla víru, že zase bude líp. Nenáročná a věrná přítelkyně mě doprovází celým životem... A nejen mě...
Psal se rok 1968. Mně v té době bylo 13 let. Jen z části jsem chápala, co je kolem mě děje. Co mi utkvělo v paměti je, že se v té době dělaly zásoby všeho. Potravin, oblečení, dokonce i knížek maminka objednala více než kdy jindy. Nikdo nevěděl, jak se situace vyvine, rodiče válku zažili, já se narodila 10 let po ní.
Když se vrátila, tvářila se tajemně. Přivezla dárečky od naší „české babičky“, krom věcí praktických vytáhla maminka úhledný balíček. Tušila jsem, že to bude kniha. A také byla, a jaká!!! Babičce se podařilo sehnat nové vydání Karafiátových Broučků. Jde o jediné literární umělecké dílo tohoto autora, který byl evangelickým farářem. Světlo světa spatřilo zhruba před 150 lety, v roce 1968 šlo již o 81. vydání této poetické knížky pro malé i velké čtenáře. Nádherné ilustrace pana Trnky dovolují vstoupit do tajemného světa broučků a prožívat s nimi jejich radosti i lapálie. Každý večer nám z knížky maminka četla, i když já už byla starší, milovala jsem tyto „čtecí“ večery. Ani jsme s bráchou nedutali..
Dodnes mi tkví v paměti motlitbička: Podvečer tvá čeládka
jak k slepici kuřátka,
k ochraně tvé hledíme,
laskavý Hospodine.
Pac a pusu a spali a spali. Dobře se jim to spalo...
Navždy nám bude tento rok připomínat i tato krásná knížka. K Broučkům jsem se sporadicky vracela nejméně jednou ročně. Pak přišlo studium, svatba, odstěhování se na Moravu. Čtení zůstalo i nadále mou velikou zálibou. Když přišly na svět naše 3 děti, četla jim babička příběhy broučků a ony vždy přesně věděly, kde má babí uloženy pohádkové knižní „poklady“.
Čas ubíhal, děti dospěly, moje maminka i tatínek odešli na věčnost. Když jsme prohlíželi pozůstalost, pár starých hraček i knížek jsem si vzala na památku.
Tím největším pokladem byli Broučci. Letos se knížka „dožívá“ již 55 let. Je již notně opotřebená, to jak dětské ručičky hladily broučky, dokreslovaly jim kamarády nebo světýlka... Dnes z ní předčítám vnučkám, Ellince i Sárince. Ta starší, Sárinka, již sama přichází „na chuť“ čtení. Má fantazii po mně i mé mamince. V této oblasti nemám o ni obavy, vím, že ji kniha potěší, i když bude smutná a „nastartuje“ ji, když bude tápat a váhat... Je pravidelnou návštěvnicí místní knihovny.
Mobil, počítače, virtuální prožitky, to vše je sice součást našeho moderního života, ale četba nás nejen potěší, ale také nám rozšiřuje obzory, vzdělává, posouvá v životě dál...
Můžete hádat, jaký je jeden z mých nejmilejších narozeninových dárků... Všechny díly Harryho Pottera! I my dospěláci se alespoň na čas rádi vracíme do dětství, podnikáme exkurze do minulosti, čarujeme, létáme, a tak nabíráme sílu a chuť jít životem dál...
Bertice - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz