Rukojmím v Polsku

Je všeobecně známo, že lidé, kteří bydlí blízko u polských hranic, rádi jezdí na nákupy k sousedům. Není to jen hit dnešní doby, kdy čeští řidiči stojí ve frontách na polských benzínkách a okupují příhraniční obchody. Co si pamatuji, jezdilo se tam vždycky. Není to jen tím, že tam člověk za některé nákupy ušetří, ale zdá se mi, že někdy je tam také větší výběr zboží. Musím se ale přiznat, že zrovna já, byť to mám do prvního většího polského města kousek, tam zase tak často nejezdím. Jsem pohodlná. Nač se trápit s porozuměním polštiny a přepočítávání polských zlotek na české koruny, když můžu klidně nakupovat doma.

Když jsme se stěhovali do nového domku, dokupovali jsme ještě nějaké vybavení. Slyšeli jsme ze všech stran, proč si pro to a pro ono nezajedeme do Polska, že je to tam levnější a lepší.  Sháněli jsme zrovna koberec do obývacího pokoje. V našem nejbližším městě moc obchodů s koberci nebylo a výběr nebyl nijak velký. Nechali jsme se tedy zlákat a vyrazili na nákupy do nejbližšího polského městečka.  Nelitovali jsme. Opravdu jsme si vybrali krásný koberec. Věděli jsme, že můžeme normálně platit platební kartou, tak jsme koberec také hned koupili, naložili do auta a vyrazili domů.

Manžel se rozhodl, že ještě koupíme benzín, že už má téměř prázdnou nádrž. Načerpal plnou a šli jsme spolu zaplatit. Přiložila jsem kartu, ale byla zamítnuta. Paní na pokladně mě pobídla, ať zkusím zadat PIN ještě jednou. Ale vyjel lístek, že máme málo peněžních prostředků. Bohužel na této benzince nebrali české koruny a zlotky jsme neměli. Domluvili jsme se, že manžel zajede do směnárny vyměnit peníze a já budu čekat na benzině. Obsluha uzamkla stojan, ze kterého jsme čerpali benzín, manžel odjel a já zůstala v obchůdku. Nudila jsem se. Procházela jsem se po obchodě, prohlížela jsem si polské časopisy, byť polsky skoro vůbec nerozumím a v zádech jsem stále cítila ostříží zrak pracovníka ostrahy. Hlídal každý můj krok. Byla jsem rukojmím. Co kdybych jim utekla?

Když manžel dorazil s vyměněnými penězi, vytáhla jsem z mrazicího boxu dva nanuky, to abychom jim udělali taky ještě nějakou tržbu. Zaplatili jsme a mohli jsme odjet. Doma jsem pak zjistila, že jsem měla u platební karty nastavený malý limit pro placení kartou a v tom týdnu jsme ho již přečerpali tím, že jsme zaplatili už koberec. Limit jsem si později navýšila, ale stejně od té doby, když občas vyjedeme do Polska, vždycky si kontroluji, jestli mám v peněžence české i polské peníze.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10