Setkání na bazénu

S Kamilou jsem měl téměř roční vztah. Rozuměli jsme si a Kamila mě postupně naučila poznávat okolí svého bydliště, zasvětila mě do svých zálib a mně se to líbilo. Bylo totiž pravdou, že jsem víc jak dvacet let žil jen pro rodinu. Měli jsme s ženou čtyři děti a já se musel otáčet, abychom je měli čím nakrmit, za co jim zaplatit kroužky a základní potřeby. Když děti vyrostly, manželka se se mnou rozvedla. Dva roky od rozvodu jsem se seznámil s Kamilou. Po ročním vztahu jsme se pohádali. Poprvé jsme se pohádali a já tehdy řekl, co jsem neměl. Rozešel jsem se s Kamilou. Ta můj rozchod přijala se smutnou tváří, nepřemlouvala mě ale.

S Kamilou jsem chodíval i na bazén. Jednou mě vzala do wellness centra blízko jejího bydliště. Tam se mi moc líbilo. Když jsem se několik měsíců po rozchodu s Kamilou seznámil se Šárkou, o pět let mladší rozvedenou paní, napadlo mě po čase, že bychom si zašli na bazén. Vzpomněl jsem si na centrum, kam mě před časem vzala Kamila. Byla neděle dopoledne, a my vyrazili. Šárka moc plavání nemusela, ale zde se jí líbilo.

Byli jsme tu asi pět minut, když jsem zahlédl důvěrně známou tvář. Byla to Kamila. Moc jí to slušelo. Rozbušilo se mi srdce, jako bychom se nikdy nerozešli. Pozdravil jsem ji a ona odpověděla úsměvem a slabým pokýváním hlavy. Pak jsme se potkali ještě v sauně. Do té Šárka nešla s tím, že jí nebývá v sauně dobře. „Vidím, že sis brzy našel náhradu,“ pronesla Kamila.

„To není náhrada, je to jen známá,“ odpověděl jsem. Vlastně jsem ani nelhal. Se Šárkou jsem se seznámil nedávno, zatím jsme neměli důvěrný vztah. Nebylo to jako s Kamilou před časem. Se Šárkou komunikace vázla a neměli jsme tolik společných zájmů. Byla sice hodná, líbila se mi, ale to bylo asi vše. Dost na přátelství, na vztah ale stále málo. To s Kamilou to před časem bylo jiné. A, jak jsem se nyní přesvědčil, stále to je jiné. Tváře mi hořely, a nebylo to jen teplem v sauně. Měl jsem chuť ji chytit za ruku, obejmout, políbit. Místo toho jsem se jen zeptal, jestli jí můžu někdy zavolat.

Zaváhala. „A nebude to vadit tvé známé?“

Důrazně jsem zavrtěl hlavou. Bylo mi úplně jedno, jestli by to Šárce vadilo. Znali jsme se už pár týdnů a nikdy jsme se ani nepolíbili. Něco stálo mezi námi. Nepřitahovala mě natolik, abych se stal jejím partnerem, a myslím, že ze strany Šárky to bylo podobné.

Kamile jsem zavolal hned druhý den. Nemohl jsem déle čekat. Odmítla jít se mnou na večeři, nechtěla ani na výlet. Prý by to mohlo dopadnout stejně, jako před časem. Nevěřila mi.

Já se však nevzdával. Volal jsem Kamile každý den. Postupně se naše komunikace dostávala do stavu, v jakém byla před naším rozchodem. Smáli jsme se, bavili a jeden druhému skákal do řeči. Už ty rozhovory byly velkou vzpruhou. Vzpruhou, kterou jsem se Šárkou nikdy nezažil. Se Šárkou jsem se přestal vídat hned po tom bazénu. Neměl jsem s ní moc společného a celé mé srdce mě táhlo za Kamilou. Nakonec jsme se k sobě vrátili. Už to budou čtyři roky od našeho obnovení vztahu a já si dávám moc dobrý pozor na jazyk. Někdy totiž jen jedna nevhodná věta může zhatit vztah, který má smysl. Dnes už to vím.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10