V pátek jsem měla volný den a dcera také nemusela do školy. Tak jsme se rozhodly, že využijeme ještě pěkné počasí, které letošní podzim poskytuje, a vydáme se někam na kopečky, kde to neznáme.
V mapě jsem si našla malou rozhlednu. Už jsem o ní slyšela. Rozhlednička na hřebenech Beskyd snad ani nemá jméno. Ty velké, známé, jsme už dávno navštívily, a tak jsme chtěly vidět něco nového.
Šly jsme podle mapy, orientovaly jsme se také podle navigace v mobilním telefonu. Přesto jsme zřejmě sešly z cesty. Najednou před námi byla křoviska, vysoká tráva a pěšina mizela v loukách. Přece se nevzdáme? Pokračovaly jsme dál. Na horách je přece krásně všude?
Houby už, bohužel, nenajdeme, borůvky také. Zbývalo jen vypátrat onu rozhledničku. Když jsme po dvouhodinovém stoupání konečně potkaly živáčka, zeptaly jsme se muže, který vypadal, že do hor patří: „Dobrý den, chceme na nějakou malou rozhlednu, měla by tu někde být, nevíte?“
Muž pokrčil
rameny. V těch končinách prý bydlí od dítěte, ale o podobné rozhledně
nikdy neslyšel. Směřoval nás na Ondřejník, který byl od nás hodně daleko, a
navíc ho dobře známe. Poděkovaly jsme a uklidňovaly se, že v lese zbarveném
listím je také krásně, i bez rozhledny.
„Jen abychom se dokázaly vrátit zpět,“ strachovala se dcera. „Máme přece mobil,“ upozornila jsem. „Jo, mobil, který ztratil i rozhlednu.“
Rozhlednu sice naše telefony nenašly, naskytla se nám ale jiná podívaná. Po několika hodinách putování, chtěly jsme se už vrátit zpět, jsme vyšly z křoví a před námi se páslo stádo mohutných tvorů. Nevěděly jsme, o co se jedná, a zda to je nebezpečné. Krávy to rozhodně nebyly. Jak jsem později zjistila z internetu, jedná se o skotský náhorní skot Highland, který je údajně chován na nedaleké bio farmě. A tak jsme přece jenom objevily něco, co jsme ještě neviděly. Ani do zoo jsme nemusely jít. A tak se opět potvrdilo, že v horách vás kdykoli může cokoli překvapit.
ChytráŽena.cz