Loňský rok, když jsem měla prázdniny během Velikonoc, přemýšlela jsem, kam bych mohla vyrazit. Kontaktovala jsem kamarádku ze Slovinska a společně jsme se dohodly na návštěvě Makedonie. Sešly jsme se těsně před odjezdem a vše jsme důkladně naplánovaly. První zastávka měla být hlavní město Skopje a poté jezero Ochrid.
Vyjely jsme z ČR večer a do Skopje jsme dojely dopoledne druhého dne. Nezajišťovaly jsme si ubytování v žádném hotelu, spaly jsme u kamaráda mého kamaráda, který ve Skopji v té době pracoval. První den jsme měly jen takový volnější, prošly jsme si hlavní památky v centru města – kamenný most, hlavní náměstí s mnoha sochami, dům Matky Terezy a spousty kostelů a i mešit. Poté jsme si daly jídlo v tradiční makedonské restauraci a užívaly si krásného sluníčka.
Druhý den jsme se rozhodly pro návštěvu Millenium Cross, což je velký kopec, který se tyčí nad Skopjí. Autobusem jsme si sjely pod lanovku a lanovkou jsme chtěly vyjet nahoru. Ale vzhledem k tomu, že to bylo v dubnu a ještě nebyla letní sezona, lanovka nejezdila. Kopec jsme tedy musely vyšlapat a to nám zabralo asi hodinku a půl. Ale ten výhled shora na Skopji byl úžasný a stál za to! A měly jsme štěstí alespoň v tom, že sice ještě nebyla sezona, ale bufet nahoře byl otevřený a tak jsme si daly zmrzlinu a pití a byly jsme spokojené! Večer jsme potom plánovaly výlet na jezero Ochrid.
Ráno jsme vstávaly velmi brzy – v 5 hod., protože Ochrid je od Skopje asi 4 hodinky cesty. Už v autobuse po nás pokukoval mladý turista asijského původu a potom se se mnou dal i do řeči. Seznámili jsme se a já se dozvěděla, že je Malajsijec žijící v Austrálii, pracoval v bance, ale teď si vzal několikaměsíční volno z práce, aby mohl cestovat. Když jsme se potkali, byl prakticky na začátku své cesty. Měl v plánu začít na Balkáně a doputovat do Skandinávie a poté zpět až na Ukrajinu, popř. ještě dál. Část města jsme si prošli spolu, poté jsme se rozdělili, ale vyměnili jsme si na sebe kontakty.
Jezero Ochrid je nádherné, a když jsme ho navštívily, tak na vrcholcích hor okolo jezera byl ještě sníh, což vypadalo naprosto krásně. Lehce po obědě jsme se vypravily pomalu zpět do Skopje, ale již bez našeho nového kamaráda, neboť ten pokračoval opačným směrem – do Albánie.
Další den jsme měly jen takový odpočinkový, nakupovaly jsme suvenýry a pomalu se již loučily s Makedonií, neboť byl čas se vrátit zpět do rodné ČR. Nevím, jak moje kamarádka ze Slovinska, ale já jsem s cestovatelem z Austrálie stále v kontaktu. Dokonce to vypadá, že se do měsíce sejdeme i v Praze, tak jsem na to zvědavá.
ChytráŽena.cz