Stěhování do Prahy

Pracovala jsem u nás na Moravě a sama vychovávala dvě děti. Muž se na nás vykašlal, když měla mladší dcera tři roky a ta starší pět. Našel si mladší milenku. Na děti platil jednou za čas. Za tu dobu se nastřádaly dluhy na výživném a já nás tři stěží uživila. V Ostravě jsem měla velmi nízký plat. Při dvou dětech jsem se strašně honila, neměla čas na sebe, na své koníčky a kradla jsem si každou volnou chvilku pro své děti. Bývalý muž si dcery k sobě nebral, nenavštěvoval je a dokonce se svou novou milenkou čekal dalšího potomka. Byla jsem psancem a neznala útěk z nepřetržitého kola povinností, restů a dluhů. Pak se mi ozvala kamarádka z Prahy. U nich se uvolnilo místo odborné asistentky a já splňuji veškeré požadavky.

„No jo, ale je to v Praze,“ vzdychla jsem si. „V Praze, ale měla bys čtyřnásobný plat,“ řekla kamarádka. Po dlouhém váhání jsem souhlasila a jela do Prahy na pohovor. Kamarádka mi domluvila podnájem bytu kousek od zaměstnání. Na pohovoru jsem vyhrála, vrátila levný byt v Ostravě, kde jsem byla také v podnájmu a odjela i s dětmi do Prahy. Také do malého bytu, ale mnohem dražšího. Z nově nabízeného platu jsem si ho mohla dovolit.

První den v novém zaměstnání mě kladně překvapil. Kolektiv v zaměstnání byl ukázkový, mladší dcerka si v nové školce rychle zvykla a starší bez problémů přestoupila do pražské základní školy. Byla už prvňačkou. Práce mě také ohromila. Konečně si dovolíme žít jako ostatní! A vezmu děti na dovolenou, k moři, nejlépe do mého vytouženého Maroka! Otevřely se přede mnou nevídané možnosti. Navíc jsem v Praze nebyla sama, kamarádka s manželem bydlela nedaleko.

Plat jsem dostala jeden a už si líčila, co si za něj pořídíme. Holkám jsem koupila pár nových kousků do šatníku a každé novou panenku, kterou si přály.

Další výplata se stále zpožďovala. Po firmě se začalo proslýchat, že firma nemá peníze. Tu druhou výplatu jsem už nikdy neviděla. Firma se dostala do finanční tísně, podala na sebe návrh na insolvenci a já musela i tak zaplatit byt a postarat se o své děti. Najednou jsem na tom byla hůř, než v Ostravě. Neměla jsem na dovolenou ani u nás, natož na cestu k moři. Ač jsem řádně pracovala, musela jsem se obrátit na Úřad práce, aby mi na děti přispíval.

Dopadlo to tak, že jsem zvažovala návrat zpět na Moravu. Firma, kde jsem předtím pracovala, by mě vzala zpět, o tom jsem byla přesvědčená. Byt, ve kterém jsme předtím bydleli, už byl ale v jiném pronájmu. A tak jsem v Praze zůstala. Holkám se tam moc líbilo. Zpočátku jsem musela přijmout práci v řetězci rychlého občerstvení, kde jsem po domluvě s ostatními mohla pracovat jen na ranní, méně placené směny, abych se stihla postarat o děti. Uvažovala jsem, jak pražský byt zaplatím. S tím mi nakonec pomohla právě kamarádka. Přestože ji insolvence firmy postihla stejně jako mě a mé děti, nabídla mi, že bych mohla přechodně žít u nich. To jsem odmítla. V bytě, který byl sice prostorný, žila i se svým mužem a dvěma syny. Jak bychom se do bytu poskládali? A co by způsobily čtyři malé děti v jednom bytě? Nakonec se s mužem rozhodli, že mi půjčí nějaké peníze. Z těch jsem mohla byt financovat.

Po krátké době jsem si našla náhodou prostřednictvím jednoho zákazníka novou pozici. Otec mladého zákazníka vlastnil firmu, do které potřeboval několik šikovných lidí, prozatím do dělnických pozic. Práci jsem přijala. Nabízela mi vyšší plat, a to bylo rozhodující. Mohla jsem si dovolit zaplatit byt a postupně začít splácet půjčku kamarádce. Protože jsem byla šikovná, postupně jsem se dostala až na kancelářské místo, kde pracuji dodnes. Navíc syn mého šéfa chodí pravidelně za svým tatínkem, a teď už i za mnou. Moc si rozumí s holkami. Mé děti ho oslovují strejdo a moc se těší na každou jeho návštěvu. Zatím jsme jen přátelé. Už teď ale vím, že přes strastiplný začátek se mi v Praze líbí. Snad naše další cesta životem bude mít už jen veselý a šťastný průběh. Myslím si, že si to všechny tři, já i mé skvělé holky, zasloužíme.

čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete