Když se
vdávala má o několik let starší kamarádka, vdávala se už podruhé, myslela jsem
si, že svatební dárek vyřeším jen obálkou s penězi. Ať si novomanželé
koupí, co potřebují, sami. Ovšem kamarádka mě pozvala na svatbu jako svědka a
společně se mnou pozvala i mého syna i přítele jako svatební hosty. Nechtěla
jsem proto svou povinnost odbýt pouhou finanční hotovostí.
Kamarádčina teta mi poradila, že si její neteř přeje do své domácnosti houpací křeslo, takové retro, jako bylo kdysi. Podařilo se mi sehnat sice nové křeslo, ale ve staromódním designu. Mělo dřevěné područky a čalounění dekorované velkými květy. I mně se křesílko líbilo, ovšem neměla bych ho kde ve svém malém bytě dát. Byla jsem přesvědčená o tom, že se kamarádce bude líbit a těšila jsem se na den, který měl dva zamilované lidi navždy spojit.
Do svatby zbývaly ještě dva týdny, ale já už měla dárek doma. Dva týdny ovšem přemýšleli i ostatní svatebčané. A tak se také stalo, že se na svatbě sešlo rovnou osm houpacích křesel. Nechci se chlubit, ale to mé bylo určitě nejhezčí! I ostatní totiž napadlo poradit se s tetou nevěsty, která ochotně s výběrem dárku pomohla.
Nevěsta i ženich byli zmateni. „Sice jsem si křeslo přála, ale jedno. Udělaly mi ale radost všechny,“ řekla nevěsta nakonec diplomaticky. Co ale s tolika křesílky? Kamarádka si nakonec nenechala jen jedno, ale vybrala si dvě křesílka. Proč by se nepohoupal i její novopečený muž? Jsem hrdá na to, že mé křesílko bylo mezi vybranými. To bylo nakonec pro nevěstu. K němu si jako doplněk vybrali houpací křeslo s čalouněním zdobeným psy. To proto, že čerstvý novomanžel je nadšený milovník psů. Šest křesel zůstalo ladem. Co s nimi? Kamarádka pracuje několik let v domově seniorů. Má klienty domova velmi ráda, vždyť pro ni představují takovou improvizovanou velkou rodinu. Aby její svěřenci ze svatby také něco měli, křesílka novomanželé darovali domovu. Dědouškové a babičky jimi byli velmi potěšeni. Křesílka dnes zdobí společenskou místnost, chodbu i některé z pokojů a těší se velké oblibě.
Zdálo by se, že kamarádka vlastně přišla o svatební dary. Paní ředitelka domova ovšem byla velkorysá. Společně se svými podřízenými vybrali slušnou částku jako svatební dar pro svědomitou zaměstnankyni. Za ni si novomanželé dovolili příjemný pobyt na horách.
A tak všichni byli nakonec spokojeni. Kamarádka nám dokonce vyfotila spokojené důchodce odpočívající v křesílkách. Houpací křesla tak skončila na tom nejlepším místě.
ChytráŽena.cz