Stalo se to před několika lety. Náš nejstarší vnuk, tehdy dvanáctiletý Lukáš, nás velice často navštěvoval. Byl to aktivní, velice šikovný chlapec, který potřeboval na své aktivity klid a u nás se mu ho dostávalo vrchovatě.
Slepoval papírové makety hradů, aut, vláčků, nádraží, vytvářel vlastní dětský časopis, jehož čtenáři byla celá naše rodina. Rád také sledoval televizní pořady pro děti a mládež.
Jednou jsem přišla domů ze
zaměstnání, Lukáš seděl u nás v křesle a sledoval nějaký televizní pořad.
Hned po přivítání mi říkal: “Babi, to je hrozné, tady ve vaší bytovce někdo
neustále hraje na flétničku a mě to ruší!“ Poslouchám, ale nic neslyším. Myslím
si: „Asi už jsem nahluchlá, nebo on má z koukání na televizi halucinace!“
V podvečer se opět díval na nějaký seriál pro děti. Procházím obývacím pokojem
na balkón zalít květiny.
Lukáš opět: "Babi, zase nic neslyšíš?“ Tentokrát jsem
něco zaslechla. Říkám mu, že asi sousedův šestiletý chlapec cvičí na balkóně
hru na flétničku. Má totiž astma a musí denně do flétničky foukat. Na balkóně
ale nic slyšet nebylo. Začali jsme oba prohledávat obývák, předsíň, ale jak
jsme se vzdálili od křesla, bylo ticho. Připomínalo mně to dětskou hru : zima,
zima, teplo, teplo, přihořívá, hoří! Ale zatím „nehořelo“.
Zaměřili jsme se tedy pouze na obývací pokoj. Začali jsme od balkónových dveří a postupovali podél stěn až najednou vnuk otevřel skříňku poblíž křesla a vánoční koleda "Tichá noc, svatá noc" se nyní už hlasitěji linula ze skříňky. V této skříňce máme uloženy vánoční ozdoby, papírové betlémy a zajímavá vánoční přáníčka. Jedním z nich bylo krásné přáníčko od našich přátel s milou vánoční melodií. Právě toto přáníčko mělo uvnitř malinkou knoflíkovou baterii zasazenou do malinkého strojku, který vydával ony tajemné zvuky. Záhadou však zůstává, proč najednou přáníčko začalo hrát. Měli jsme problém i s jeho umlčením, neboť baterie byla zoxidovaná a nám se nepodařilo ji vyndat. Přáníčko jsme nakonec zničili. Škoda, bylo moc pěkné!
Macizaj - čtenářka
ChytráŽena.cz