V zaměstnání máme novou uklízečku. Je jí maličká starší paní, která se, samozřejmě, chtěla na úvod dobře zapsat. A tak to, co jiní sotva přetřou hadrem, vždy důkladně umyje a nic nevynechá.
Nedávno se jeden ze zaměstnanců, mladý kluk, který si u nás plnil praxi při učení, zamkl na toaletě. Klíč v zámku se nějak zasekl a kluk se neuměl odemknout. Zkoušel to, ale marně. Nedařilo se mu ani klíč ze zámku vytáhnout. Jediné, jak se dostat ven, bylo přelézt stěnu toalety. Jsou to typické kabinkové toalety s prostorem nad přepážkou. A tak se kluk vyhoupl na záchodovou mísu, z ní na přepážku, z které pak seskočil dolů, a byl vysvobozený. Ale kabinka zůstala zamčená a chlapi z dílny měli o záchod méně. Horší to ale měla svědomitá uklízečka. První den postávala před kabinkou, ale jejího odemčení se nedočkala. A tak to zkoušela den následující. Opět vše uklidila a zbývala jen jedna jediná nedobytná kabinka. Ani tentokrát se nedočkala. Třetí den znervózněla. Co když je v kabince někdo, komu se neudělalo dobře? A tak se obrátila na muže, který právě přicházel na toaletu.
„Tak ukliďte ty ostatní a na ten jeden se vybodněte,“ řekl, a byl pryč. Tak to dělala uklízečka celý týden. Po týdnu se přece jen odhodlala jít za vedoucím.
„Co když je uvnitř mrtvola?“ ptala se.
„To asi těžko. Ti, co si píchli příchod do firmy, píchli si i odchod,“ reagoval vedoucí. Přesto se vydal s uklízečkou na toalety. Dveře se nedařilo otevřít jinak, než odvrtáním zámku. Přestože paní uklízečka čekala uvnitř minimálně jednu mrtvolu, toaleta byla dle předpokladů prázdná. Konečně ji mohla uklidit.
A ponaučení? Z toalet zmizely od té chvíle klíče. Když jsou dveře zavřené, je někdo uvnitř, a pokud jsou dokořán, je samozřejmé, že tam nikdo není.
Jít o jinou uklízečku, možná by už pánské toalety u nás v práci byly navždy ošizené o jednu kabinku.
ChytráŽena.cz