Tobi

Byl to den jako každý jiný. Probudila jsem se v okamžiku, kdy za manželem zaklaply dveře. Šel do práce, já měla čas, měla jsem odpolední. Děti ještě spaly.

Po snídani jsem vyšla před dům. Upoutal mě zvuk připomínající pláč dítěte. V rohu zahrady, v místech, která byla vzdálená od domu, a kde plot sousedil s chodníkem za ním, ležel v křoví uzlíček. Zprvu jsem si myslela, že je to skutečně dítě. Byl to droboučký pejsek, jorkšíráček. To jsem ale zjistila mnohem později. Ze spleti špíny, chlupů a blech jsem to nejdřív nepoznala.

Pejsek měl zalepená očka špínou, srst slepenou, mezi polštářky na nožkách bolestivé puchýře naplněné hnisem a krví. Když jsem ho zvedala ze země, bolestí naříkal.

Zanesla jsem pejska do domu. Náš starý pes Alík ho očichal, a jakoby věděl, že toto nebožátko je křehké, zacouval a díval se na něj z uctivé vzdálenosti.

Pejska jsem vykoupala a ošetřila proti blechám. Ve vaně se mu rozjely nožky, tak byl podvyživený. Rozhodla jsem se ho zachránit. Dcera vždy chtěla jorkšíráka, ale pomohli jsme kříženci z útulku, Alíkovi. A tak zůstalo jen u snu. Když děti vstaly, byly novým pejskem nadšeny a zároveň šokovány tím, kdo mohl takto pejska zřídit a hodit ho za plot cizího domu. Teď byl ale důležitý pes.

Ihned jsem volala do práce a zařídila si na onen den volno. Musela jsem na veterinu. Děti jely rády se mnou.

Jak se ukázalo, nalezeneček byl mladý pes, asi rok a půl starý. Měl nalomené jedno žebro, byl vyhublý, špinavý, dehydrovaný a celkově zanedbaný. Lékař mu dal injekci, předepsal léky i vitaminy, dal pár rad, jak s pejskem zacházet a dohodli jsme se na další návštěvě. Netajil se tím, že léčba zanedbaného psa bude nákladná a nezaručuje, že se z toho pejsek nakonec dostane. Já se rozhodla udělat vše pro jeho záchranu a děti byly samozřejmě se mnou.  

Když se pozdě odpoledne vrátil z práce manžel, s mým rozhodnutím souhlasil. Jsme milovníci zvířat a vzdávat se nemáme v povaze.

„Bude to stát asi hodně peněz,“ špitla jsem.

„No a? Prostě to zkusíme. Ten pes se k nám dostal proto, abychom mu pomohli, ne proto, abychom ho dali uspat.“

Právě proto miluji svého muže. Neptá se, a vždy rozhodne tak, jak se chci rozhodnout já sama.

Během péče o pejska jsme vypátrali jeho původní majitele. Byli to dva mladí lidé, muž a žena, kteří v naší vesnici nežili dlouho. Jak se tradovalo, věnovali se hodně alkoholu a snad i drogám. Ani jeden z nich neměl stálé zaměstnání. Občas byli někde brigádně, u práce ale dlouho nevydrželi. A tak vybírali popelnice, sbírali šrot a šuškalo se, že mají na svědomí i nějaké kapesní krádeže.

Když jsem dívku za čas viděla na ulici, zeptala jsem se jí, zda psa neztratili. Ta však vše zapřela.

Pro pejska to bylo jen dobře, stejně bychom jim ho už nedali. Děti si na pejska zvykly, a přestože to zpočátku tak nevypadalo, jorkšíráček dělal velké pokroky. Do dvou měsíců byl v pořádku. Zesílil, srst se mu krásně leskla a ze smutného pejska byl veselý kamarád. Dostal od nás i jméno, Tobi. To proto, že v den jeho nalezení na naší zahradě měl jmeniny Tobiáš.

Tobi nám dělal jen radost. Alík si na něj zvykl a svého nového kamaráda chránil. Z Tobiáška se vyklubal chytrý a vděčný pejsek. Jako by nám každým svým činem děkoval za to, že jsme ho nenechali zemřít v křoví v rohu zahrady. V těchto dnech je to už rok.

Když byl pejsek zdravý, čilý a krásný, jednoho dne zazvonili u našich dveří původní majitelé. Dožadovali se toho, abychom jim Tobiho vrátili. Byli to oni mladí lidé, kteří to, že jim pejsek patří, zpočátku zapřeli.

Samozřejmě, že jsme našeho nového člena rodiny odmítli mladým lidem dát. Ti byli ale tak drzí, že na nás zavolali policii.

Nejdřív to vypadalo, že psa budeme muset vydat. Když jsme ale požadovali potrestání za týrání psa a vše doložili fotografiemi, jak Tobi vypadal na začátku a v průběhu léčby, mladí lidé malinko zaváhali. Když jsme pak zkusili trik a doložili veškeré faktury za léčbu jorkšíráčka s tím, že psa vydáme oproti úhradě za léčbu, couvli úplně a byli rádi, že z celé kauce vyvázli pouze s pořádkovou pokutou.

Mladí lidé v naší vesnici stejně dlouho nevydrželi. Stále měli problémy se zákonem, kradli a dělali zle. Mladíka nakonec zavřeli a slečna se odstěhovala, nikdo neví kam. Nám náš Tobi zůstal. Naši dva pejsci jsou nerozluční parťáci a dobře se snesou i s kočkami, které také chováme.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10