Úleva

Lenka se přistěhovala do našeho domu půl roku po tom, co mi zemřel muž a já se tam nastěhovala, do menšího bytu, také. Byla v mém věku a její mladší syn byl ve věku mého syna. Měla ale kompletní rodinu. Manželé měli dvě děti a na první pohled působili harmonicky. Z dětí se okamžitě stali kamarádi a ze mě a Lenky kamarádky. Navštěvovaly jsme se téměř každý den. A tak jsem si nemohla nevšimnout, jak se její vztah i Lenka samotná mění.

Nedodělala školu, protože příliš brzy otěhotněla a dala přednost rodině. Její manžel byl středoškolák. Při zaměstnání si ale dodělal vysokou školu a měl teď lepší pracovní pozici. Vydělal dost peněz, dobře se oblékal, zatímco Lenka byla máma na plný úvazek. Kolem dětí se nepohybovala v kostýmku. Tepláky a vytahané tričko byly na běžném pořádku. Její muž se za ni začal stydět. Jako dobře postavený zaměstnanec se často účastnil pracovních porad a začal jezdit na služební cesty. Doprovod mu dělala jeho asistentka. Lenka ji ani nepoznala. Věděla jen, že je to mladá holka.  Když chtěla Lenka svého muže navštívit ve firmě, manžel jí to vymluvil. Nebyla pro něj dost reprezentativní a společně s dvěma malými dětmi by narušovala chod společnosti. A tak se z Lenky stávala puťka domácí. Svěřovala se mi dokonce u kávy, že se doslechla, že ji manžel podvádí. „S kým by tě podváděl? A kdo ti to řekl?“

Lenka prý potkala manželova kolegu. Ten jí poradil, aby si dala na svého muže pozor. Hlavně na jeho asistentku. „Nesmysl. Třeba se chce dostat na jeho místo, a proto ho pomlouvá,“ domnívala jsem se.

Brzy se ale můj názor změnil. To když mě začal soused jednou na společné chodbě vyslýchat. Ptal se mě, jestli jsem stále sama, a pak mě dokonce zval na večeři. Choval se přitom vlezle a chtěl se dotknout mé ruky. Nebyla to jen přátelská debata dvou sousedů. Když jsem ho odmítla, řekl jen, abych to neříkala jeho ženě. Lenka ale nebyla hloupá a vše jí došlo. Věděla dobře, že ji muž podvádí. Kam jinam by mizely peníze ze společného účtu? Když našla v saku svého muže účet za zlatý šperk, který ona od něj nikdy nedostala, byla si už jistá. Na firemních večírcích, kterých se její muž účastnil, se také objevoval s jinými ženami a jí se jen vysmál, že by se tam ani nehodila.

Odstěhovala se ze společné ložnice. Manžel ji zneužíval jen jako služku a chůvu pro děti. Jednal s ní bez respektu, s pohrdáním, a z jejich bytu se ozýval často jeho křik. Když jsem jednou viděla svou kamarádku na schodišti v tmavých slunečních brýlích, celou pomlácenou, snažila se to svést na svou neopatrnost. Mně však nemusela nic říkat. Na vlastní oči jsem rozpoznala stopy lidské dlaně. Snažila jsem se Lenku rozptýlit a přemlouvala jsem ji, aby se rozvedla a případně si našla nového partnera. „Ty jsi šťastná?“ zeptala se mě.

Musela jsem přiznat, že ne. Byly to dva roky od úmrtí milovaného muže, který mi stále chyběl. Proto jsem já nikoho nehledala. Žila jsem osaměle jen se synem, měla hluboko do kapsy, a se vším jsem si musela sama poradit. Na druhou stranu mě nikdo nemlátil, nekřičel po mně a nehádal se se mnou. Nikdo mě nemohl podvádět.

Lenka si uvědomovala, že nemá žádné vzdělání. V manželství se změnila. Z kdysi upravené dívky se na ni do zrcadla dívala strhaná ženská s neupraveným účesem. Pomalu stárla, nic neuměla, starala se jen o svou rodinu. Bála se, že by soud svěřil děti úspěšnému muži s oslňujícím úsměvem. Muži, který slušně vydělává a ve společnosti něco znamená. A proto s rozvodem otálela. Nepomohlo, že jsem jí říkala, že soud svěří děti vždy mámě, pokud se o ně dobře stará. Měla svou hlavu. Nechtěla rozbít rodinu. Ona sama už s mužem nevycházela, neuměla si ale představit, že by děti nevídaly svého tátu nebo ji. Navíc to byli kluci, starší už měl svůj názor a možná by chtěl žít s tátou, v kterém se viděl. Byl totiž, na rozdíl od ní, úspěšný.

Toto manželství fungovalo ještě asi půl roku. Pak jel Lenčin muž opět na služební cestu se svou asistentkou a milenkou v jedné osobě. Kdo ví, co se tenkrát v autě stalo? Měli autonehodu, kterou asistentka přežila, a její šéf zemřel. Lence se kupodivu ulevilo. Byl to stále její muž a měli spolu děti, které tak přišly o tátu. Zároveň jí skončilo jedno velké utrpení. Zůstala zajištěná, nikdo jí neubližoval a už nikdy jsem ji neviděla pomlácenou v tmavých brýlích. Jsme stále sousedky. Lenka je stále sama, nový vztah se jí ale rýsuje. Je ale opatrná. Byla by nerada, kdyby se minulost opakovala. Snad právě proto se rozhodla, že si dodělá maturitu a získá lepší zaměstnání. Tak jí držím pěsti.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10