Na prostředí v naší mateřské školce se moc nepamatuji. Ovšem některé příhody, a zvlášť jednu, si pamatuji velmi dobře.
Nacvičovali jsme program na besídku, už nevím k jaké příležitosti.
Zlatým hřebem programu měly být tanečky. My holčičky jsme měly červené sukýnky a bílé halenky, něco na způsob jednoduchých krojů.
Paní učitelka vytvořila dvojice, kdo s kým bude
tancovat. Já jsem chtěla tancovat s Frantíkem, patřili jsme k sobě.
Každé ráno jsem šla do školky od našeho domu na konci vesnice na náves, kde už
čekal Frantík. Vzali jsme se za ruce a šli. Každou chvilku jsme se zastavili,
hlavičky u sebe a něco jsme si povídali. Tak to aspoň vyprávěla Frantíkova maminka,
která nás pozorovala od vrat. Jenomže s Frantíkem chtěla tancovat i
Jiřinka. A paní učitelka rozhodla, že s Frantíkem bude tancovat Jiřinka a
já budu mít za tanečního partnera Jindříška. Cítila jsem to jako křivdu. Plakala
jsem a Frantík trucoval. Jiřinka se radovala, ale přece jen cítila, že Frantík
s ní účinkovat nechce a tak jsme byly my děti svědky neslýchané nabídky -
úplatku. „Fjantýtu,“ Jiřinka ještě
šišlala, „chceš naší mámy žuby?“
Jiřinka byla nejmladší dítě v početné rodině a její maminka nebyla už zrovna mladice a při tolika těhotenstvích přišla o zuby. Koukaly jsme jako vrány, co na to Frantík. Nabídka to byla úžasná. Frantík „žuby“ nechtěl. Ale tahle situace přiměla k činu Jindříška, který také viděl, že já zrovna neskáču radostí, že budu tancovat s ním. Hned druhý den se ke mně ve školce přitočil: „Nesu ti tajemství.“ „Tajemství?“ „Jo, podívej, ale nesmíš to nikomu ukázat.“ Vybalil z kapesníčku prstýnek. Nádhera. Tenkrát jsem ještě nevěděla, že prstýnek je z pravého zlata, ale že je krásný, bylo vidět na první pohled. Zářil a měl velký tmavě červený kamínek. Jen jsem vydechla nad tou krásou. Prstýnek mi byl velký a stejně ho nikdo nesměl vidět. Putoval tedy z Jindříškova kapesníčku do kapesníčku mého. Celý balíček tajemství jsem uložila do kapsičky. Tehdy jsem nosila do školky šatovou zástěrku s kapsami. A musím se přiznat, že tento úplatek mě okamžitě smířil s faktem, že budu tancovat s Jindříškem.
Ale než došlo k besídce, bylo tajemství prozrazeno. Maminka našla dáreček v mé zástěrce, upřímně se zděsila, že jsem snad zlatý prstýnek někde ukradla. Nastalo vyslýchání, já zapírat nevydržela a tak se maminka dozvěděla celou pravdu. Milý prstýnek ještě týž den odnesla Jindříškově mamince, která už jej postrádala. Jindříšek asi doma dostal co proto.
No a já zůstala bez dárečku.
Ale může mě hřát vědomí, že už ve školce jsem dostala prstýnek od kluka.
ChytráŽena.cz