Hrajte s námi SUDOKU online !Hrajte s námi SUDOKU online ! Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025 Velký roční horoskop na rok 2025Velký roční horoskop na rok 2025 Jarní prázdniny 2025 – termínyJarní prázdniny 2025 – termíny
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Úterý 07.01. 2025
Dnes má svátek Vilma
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Už se necpu tam, kde mě nikdo nechce

24. 09. 2024 | Vaše příběhy

Vyrůstala jsem v harmonické rodině a byla jsem opravdu šťastné dítě, a to především do doby, než se narodila má sestra. Když se narodila Michaela, měla jsem pět let. Jakmile tu byla Míša, máma se točila jen kolem ní. Tatínek ve výchově rozdíly nedělal. Co jsem ale mohla dělat? Výchovu měla ve svých rukách především maminka. A tak jsem se naučila Míše ustupovat. Byla jsem o pět let starší, a tak to tak mělo být, poučovala mě máma.

Ve věku kolem deseti let jsem byla doma značně uzavřená a realizovala jsem se hlavně mimo domov, v okruhu svých kamarádů. Ve škole jsem byla oblíbená a mimo školu jsem chodila do atletiky a dalších pohybových zájmových kroužků. To Michaela, má mladší sestra, byla stále doma. Rozuměla si s maminkou, s kterou trávila většinu volného času. Byla to mámina holčička a já se cítila jako kukačka z cizího hnízda. Učila jsem se lépe, než má sestra, a přesto mě nikdy máma nepochválila za prospěch. Zato Míša byla protěžována ve všech oblastech. Zpočátku mi to bylo líto, pak jsem si ale zvykla.

Bylo mi patnáct let, když u mě propukla zlá nemoc. Bývala jsem hodně unavená a často mě bolívala hlava. Můj náhlý kolaps mámu přiměl, aby se mnou zašla k lékaři, kde mi po nějaké době diagnostikovali dětskou leukémii. Strávila jsem nějakou dobu v nemocnici, a nakonec bylo mým rodičům sděleno, že mi musí být poskytnuty kmenové buňky, které by mou nemoc zastavily a mě vyléčily. Nejlepší cestou byl odběr kmenových buněk od přímého příbuzného, kde není podmínkou odběru buněk plnoletost dárce a je větší šance kontability důležitých genetických znaků mezi dárcem a příjemcem kostní dřeně. Nejdříve se hledá mezi nejbližšími pokrevními sourozenci, bylo sděleno mým rodičům. Což byla právě má sestra Michaela.

Po celou dobu se rval můj tatínek o to, aby mi mohl kostní dřeň darovat právě on. Ani maminka nebyla proti. Tatínek ale nemohl svou kostní dřeň dát kvůli svému onemocnění a maminka nevyhovovala. Lékaři navrhli rodičům mou sestru Michaelu. Ta byla vždy zdravá, navíc to byla má sestra. Míša se sice bála, ale zachránit mě chtěla. Stejný názor ale neměla maminka. Ač se to rodiče snažili tajit, vyslechla jsem jednou jejich hádku, kdy se máma hádala s tátou, že pokud jí zemře jedna dcera, nemusí přece i druhá? Tolik se bála o Míšu. Její obava byla tak velká, že by mě obětovala, a vůbec ji nenapadlo, že můžeme žít obě. Bylo to zvláštní, dospívat, být v onom citlivém období a vědět, že vlastní máma dávno zlomila hůl nad mou nemocí. Zpětně si už nedokážu vybavit, jak jsem se tehdy vlastně cítila. Vím jen, že jsem byla stále unavená, často jsem spala a vlastně jsem se už loučila se životem.

Tatínek nakonec vzal mou sestru tajně do nemocnice, aby se mohla podrobit krevním testům. Když se to máma dozvěděla, byla ráda, že sestra nemůže být vhodným dárcem, její hodnoty se neshodovaly s těmi mými. „Vždyť jsou přece zavedené registry dárců? Proč by nemohl naší dceři pomoci někdo z těch anonymních lidí?“ vysvětlovala má máma tátovi, když jí vyčítal, že mě obětovala.

Nakonec se dárce našel, a to dokonce mezi příbuznými. Kmenové buňky mi tehdy daroval můj bratránek. Je stejně starý jako já, a shodoval se v potřebných hodnotách. Naštěstí jsem jeho buňky přijala bez problémů a nemoc se mi tehdy zastavila. Můj bratranec se pro mě stal pocitově mnohem bližší, než má vlastní sestra. Dodnes spolu máme nádherný vztah.

Je zajímavé, že ani po mé nemoci ke mně máma nebyla lepší, než k mé sestře. Chápala, že se musím šetřit, omlouvala mě z různých domácích povinností, víc si ale i nadále rozuměla s Michaelou. A tak jsem vyrostla a mezi mnou a mou mámou zůstal jistý citový odstup.

Vdala jsem se, i sestra, a oběma se nám narodily děti. Doufala jsem, že babička nebude dělat rozdíly alespoň mezi vnoučaty. Nestalo se tak. Mé děti, když byly malé, se mě často ptaly, proč má jejich babička radši Evičku a Adámka, děti mé sestry, než je. Ač jsem se jim to snažila vyhnat z hlaviček, ony to prostě vnímaly, nebyly to hloupé děti. A tak jsme k mé mámě chodívali jen málokdy. Zato můj táta jako dědeček byl skvělý. Vnímal, že se u nich necítíme dobře, a často chodil sám k nám, aby si s vnoučátky pohrál a popovídal si bez mámy a bez mé sestry.

Mámu jsem navštěvovala nakonec jen o Vánocích, a když měla narozeniny. To jsem se v rodném domě setkala i se sestrou.

Ta se brzy po sňatku začala se svým mužem hádat. Martin byl přitom skvělý člověk. Nikdy nezkazil srandu a byl férový a pracovitý, úplný opak mé sestry. Ta seděla od porodu dětí doma a nechala se živit svým mužem, do práce se jí nechtělo. Martin si nakonec mimo práci našel i brigádu, aby rodinu uživil. Toho si nakonec začala všímat i naše máma. Měla Martina ráda a nechtěla, aby se k němu Michaela chovala tak nadřazeně. Několikrát se kvůli tomu máma s Michaelou pohádaly. Nakonec se ale Míša s Martinem rozvedli. Martin už ten tlak nevydržel a odešel z domu. Michaela, přesvědčená, že jí je Martin nevěrný, ač Martin původně jen chtěl, aby si jeho žena uvědomila, jak se má k němu chovat, požádala o rozvod. A rozvod dovedla až do konce.

Když se naše máma dozvěděla, že se Míša a její muž rozvedli, zdálo se, že to nepřežije. Moc to své dceři vyčítala. Dopadlo to nakonec tak, že s ní Míša přestala úplně mluvit. Přestala mámu navštěvovat, neobjevila se dokonce ani na Vánoce, ani na její narozeniny, a dokonce nezareagovala ani na to, když jsem sestře napsala, že máma vážně onemocněla. Pro ni už máma neexistovala! To měla máma za to, jak svou dceru od malička rozmazlovala.

Věděla jsem, že je to s mámou vážné. Potřebovala ke konci každodenní péči. Chtěla jsem se s mou sestrou dohodnout, jak si rozdělit čas tak, abychom mohly společně o mámu pečovat. Ta mě ale odeslala do jistých končin, když jsem po ní cokoli chtěla. Máma pro ni už nebyla. Celý život ji využívala, věděla jsem, že jí máma přilepšovala i po rozvodu, posílala jejím dětem nemalé finanční částky na přilepšenou, a teď, když najednou potřebovala pomoc máma, se na ni sestra vykašlala.

Nemohla jsem svou mámu nechat někde v ústavu. Ač jsem byla já vždy ta odstrkovaná, zapomněla jsem na to, jak mě málem obětovala mé nemoci, odešla jsem den ze dne z práce a začala se o mámu starat. Mé děti byly už velké a můj muž to chápal. Poslední měsíc jsem žila u mámy. Náš táta na tom také nebyl zdravotně nejlépe, těžce nesl mámino onemocnění, a tak jsem pomáhala i jemu. Vařila jsem, pekla a především zajišťovala mámě hygienu a zdravotní péči. Dokonce jsem se musela naučit píchat jí i injekce. Míša se ale až do její smrti neukázala.

Svou sestru jsem neviděla ani na pohřbu. Jednoduše tam nepřišla. Nechala sice za sebe poslat věnec, to ano, ale osobně se s mámou nepřišla rozloučit. Zato u pozůstalostního řízení se rvala o každou korunu.

Už je to dávno, co se to stalo. Se svou sestrou mám nadále velmi chladné vztahy, lépe řečeno, žádné. Už si ani nepíšeme na vánoční svátky a k narozeninám. Dlouho jsem byla v kontaktu alespoň s jejími dětmi. Psávala jsem si s nimi i volala. Když ale ony nepřišly ani na svatbu mé prvorozené dcery, své sestřenice, přestala jsem se k nim hlásit. Mé děti žijí spokojeně i bez nich, a já s manželem také. Proč se cpát někam, kde nás nikdo nezve? Mám dost přátel a je tu i rodina mého manžela, vstřícná a přátelská.


čtenářka
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 



Komentáře
Žádné komentáře
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !