Vilíkovo hlídání

„Tak mám vystaráno,“ pochlubila se má kamarádka. Myslela tím starost o svého psa, vipeta Vilíka. Petra si Vilíka pořídila před třemi lety. Bylo to úžasné štěňátko a vyrostl z něj úžasný pes. Ale před dvěma lety se Petra seznámila s Marcelem, svým současným přítelem. Marcel psy neměl v lásce. 

Tvrdil ale Petře, že má rád ji, a tak Vilíka toleruje. Pod slovem „toleruje“ měl za to, že Petra má psa, který ale nesmí k Marcelovi domů. Ti dva žili každý ve svém. Marcel Vilíka dokonce i pohladil, ovšem nikdy ho nevyvenčil, ani když měla Petra zlomenou nohu. To musela, chudák, buď pajdat na venčení o berlích sama, nebo jsem jí občas, když jsem nebyla v práci, vypomohla já. Můj pes se s Vilíkem má rád, on se totiž má rád s každým. U Vilíka to platí stejně. Oba jsou to mazlíci.

Když si Petra objednávala společnou dovolenou s Marcelem, tajně doufala, že Marcel psa na dovolené strpí. Marcel ovšem argumentoval tím, že si chce na dovolené odpočinout. Co bude asi Vilík dělat, když půjdou na koupaliště nebo do muzea? Už vidím Petru, jak se nadšeně prochází po muzeu. Petra nikdy taková zařízení nevyhledávala. Ani koupaliště nemusí. Byla vždy přírodní člověk a ke koupání volila, stejně jako já, volně přístupné vodní nádrže, jako jsou rybníky, přehrady, jezera a zatopené lomy. Právě proto také směrovala výběr dovolené do kempu u známého jezera vhodného ke koupání. Marcel byl ale jiného ražení. Uhlazený košilový typ, pro kterého byl každý rybník, jezero či lom s průzračně čistou vodou špinavou tůní. Ne, Marcel vyhledával vše top. Když hlad, tak večeře nebo oběd v luxusní restauraci. Co by asi pohledával u stánku s párky v rohlíku? Když žízeň, tak výběrová vinárna a v případě chutě na kávu jen exkluzivní kavárna.

Petra při něm postupně vyměnila i svůj šatník. Sportovní šortky nahradily šaty a sukně, bavlněná trička nařasené halenky a pohodlné tenisky a sportovní sandálky luxusnější obuv. Nebyla to už Petra. Jediný, koho se nehodlala vzdát, byl její Vilík. Vilíka ona milovala. Když jí ale Marcel oznámil, že s Vilíkem na dovolenou nejede, udělal už ústupek v tom, že místo do luxusního hotelu jede do chatky v kempu, byla bezradná a hledala někoho, kdo by jí pejska pohlídal. Klidně bych jí psa pohlídala, kdybych neodlétala na dovolenou ve stejném termínu. Mého psa hlídal můj tatínek. Dva psy bych mu dát na hlídání ale nemohla.

Přiznám se, že než svěřit psa někomu, koho neznám, asi bych na dovolenou ani nejela. Stejně bych si ji ani neužila. Ale Petra našla pro svého pejska hlídání. Mladá slečna prý vypadala tak spolehlivě, že jí Petra Vilíka svěřila. Dívka si přivydělávala hlídáním a venčením pejsků. Většinou psy jen venčila, ale nyní udělala výjimku a vzala si Vilíka na celý týden k sobě domů. Však jí Petra také její služby náležitě zaplatila.

Na dovolenou jsem odlétala pět dní před Petrou. Také jsem se o několik dní dříve vracela. Když jsem přijela domů, ihned mi Petra volala. Ptala se, jestli jsem náhodou někde nenarazila na Vilíka. Už jí chyběl. Bylo to skutečně krátce po mám návratu, a tak jsem jí musela dát zamítavou odpověď. 

Další dny jsem ovšem venčila svého psa hlavně v okolí dívčina bydliště. Od Petry jsem věděla, kde slečna na hlídání bydlí. Nejdřív jsem neměla štěstí, pak jsem je ale uviděla. Dívka měla na vodítku hned šest psů najednou. Byl mezi nimi statný vlčák, dva malí jorkšíři, jeden střední kříženec, zlatý kokršpaněl, no a Vilík. Pejsci vláčeli dívku z jedné strany chodníku na druhou. Ta je chtěla usměrnit, a tak všechny psy držela tak zkrátka, že neměli šanci se ani pořádně vyvenčit. Naštěstí všichni se nějak snesli, jinak si neumím představit, jak by to dopadlo. Dívka by jistě vzniklou situaci neustála. O tom svědčilo i to, že když si Vilík všiml mého psa, rozběhl se tak nadšeně, že slečna upadla na zem. Vztekle vstala a Vilíka nakopla. To se ale nelíbilo vlčákovi, který se začal vzpouzet a štěkal na slečnu. Ta vytáhla z kapsy nějaký sprej a nelítostně ho stříkla psovi do očí. Ten se následně uklidnil. Bylo mi psů líto, slečna je očividně týrala. Dovolila si nakopnout Vilíka přede mnou. Co teprve musela dělat, když s nimi byla sama?

„Vilíku, Vilíčku, neboj,“ drbala jsem psa za ušima. Slečna psem trhla a chtěla jít pryč. „Jak se to k těm psům chováte?“ zeptala jsem se. Ona dáma mi začala sprostě nadávat, že prý co je mi po tom, a že by chtěla vidět, jak já bych zvládla tolik psů. Tak jsem jí vysvětlila, že pokud bych psy nezvládla, nenechala bych si platit za jejich hlídání. Byli to viditelně nekonfliktní a hodní psi.

Nechtěla jsem Vilíka nechat u této ženské už ani minutu. A tak jsem slečně navrhla, že za ní psa převezmu, jsem kamarádka jeho paní a Vilík se u mě bude mít dobře. Peníze si může nechat. Slečna ale odmítla a odcházela. Když se vzdálila, rozhodla jsem se ji sledovat tak, aby o mně nevěděla. To, co jsem viděla dál, nebylo nic pro slabé povahy. Dívka do psů kopala, trhala s nimi tak, že ti menší lítali vzduchem a naříkali.

A tak jsem zavolala Petře. Když to slyšela, chtěla okamžitě přijet zpět domů a prosila mě, abych dívce Vilíka okamžitě vzala. A tak jsem šla znovu za slečnou. Ta odmítla, i když jsem jí Petru dala k telefonu. A tak jsem zavolala policii. S jejich pomocí jsem nejen vysvobodila Vilíka, ale policisté se začali zajímat i o osud ostatních psů. Věřím, že když jejich majitelé zjistili, kdo jejich psy venčí v čase, kdy jsou mimo domov, v zaměstnání nebo někde na oslavě či v nemocnici, dívka o své čtyřnohé klienty určitě přišla a majitelé se o ně postarali jinak. Já se následně ujala Vilíka, i když v mé péči už byl jen dva dny, než se Petra se svým přítelem vrátila.

Petra s Marcelem měli tehdy přijet až o den později. Petra ale po zjištění, co se s Vilíkem v její nepřítomnosti dělo, neměla na dovolené déle stání a přijeli o den dřív. Marcel jí to vyčítal. Měli tam zaplacenou stravu a chtěli zajít ještě do nedalekého lanového centra, kvůli psovi to ale museli zrušit.

Petra došla k závěru, že svého Vilíka už nikdy nikomu neznámému nesvěří, byť by vypadal sebelákavěji. A také zjistila, že vlastně nemá po boku někoho, kdo psy nemá rád, co pohledávat a s Marcelem se rozešla. Dnes má jiného přítele. Je jím majitel malé čivavy Pavel, který na rozdíl od Marcela jejího Vilíka miluje.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10