Výhry mého manžela

ŽIVOTNÍ VÝHRA

Můj manžel ukončil průmyslovou školu diplomovou zkouškou a po absolvování dvouleté základní vojenské služby nastoupil jako chemik do závodu, kde jsem pracovala i já. Jeho pracoviště bylo ve výrobní budově, já pracovala v administrativní budově, kde druhé patro bylo upraveno jako ubytovna. Jelikož manžel pocházel z města vzdáleného 25 km od pracoviště, přes týden využíval ubytovnu a domů jezdil pouze na víkend. Vídala jsem ho jenom přes okno, když šel na ubytovnu, nebo také náhodou na vrátnici při příchodu do práce. Já jsem bydlela s rodiči a dalšími čtyřmi sestrami u rodičů v nedalekém městě. Do práce jsem dojížděla autobusem, v letních měsících pak na kole. V závodě pracovalo hodně mladých nezadaných děvčat a tak já jsem si nedělala žádné iluze. Když jsem pak v době řepné kampaně pracovala v laboratoři na stejné směně, neprojevovala jsem žádný zájem, i když se mi líbil. V té době byl pro mě pouze mým nadřízeným a já poznala jeho charakterní vlastnosti a i něco více z jeho osobního života. Měla jsem pak jasno a věřila jsem, že přijde ten okamžik, kdy si mě všimne.

Lákala jsem ho do kina, na zábavy, do závodní knihovny, kterou jsem měla na starosti, jestli nepotřebuje uklidit na ubikaci, a v neposlední řadě do ochotnického divadelního kroužku. On však nereagoval, a tak jsem si myslela, že chodí se svojí spolupracovnicí, která v laboratoři dělala šéfchemičku, byla svobodná a taktéž bydlela na ubikaci. Mýlila jsem se. Připravovalo se nové divadlo, veselohra Páté kolo u vozu. Při první čtené zkoušce jsem byla mile překvapena, když se zde také objevil ON a sedl si zrovna vedle mě. To byl ale první začátek překvapení, protože další následovalo, když jsem zjistila, že hrajeme spolu mileneckou dvojici, která se také v průběhu líbá. A právě tato scéna rozhodla v můj prospěch. „Jiskření“ bylo tak silné, že jsme začali spolu vážně chodit a po čtyřech letech jsme si v roce 1963 řekli své ANO pro společnou životní cestu. Tato trvá až do dnešního dne a vychovali jsme spolu tři děti, které se nám odměnily sedmi vnoučaty. Je to opravdu neopakovatelná výhra.

VĚCNÁ VÝHRA

Když v roce 1969 byl zrušen závod, ve kterém jsme byli zaměstnáni, přestěhovali jsme se na severní Moravu do přerovského okresu. Manžel pracoval opět v potravinářském podniku, kde také dostal podnikový třípokojový byt. I když jsme měli již tři děti, manžel si vždy našel chvilku pro svého koníčka. Byl náruživý luštitel křížovek a různých soutěží o věcné ceny. Až do roku 1989 byly věcné ceny obyčejně knihy ruských autorů, maximálně zájezd do spřátelených socialistických zemí. I manželovi se podařilo vyhrát letecký zájezd do tehdejšího SSSR. Stále si přál vyhrát nějakou peněžitou výhru, což bylo po tomto roku již možné i v soutěžích, ale do tohoto roku, jenom v sázkové kanceláři. Tento druh sázení manžel neprovozoval až do doby, kdy měl následující sen. Zdálo se mu, že v kasínu sází určitá čísla a vždy vyhrál. V kolektivu dva spolupracovníci sázeli sportku a když jim manžel vypravoval o svém snu, přemluvili ho, aby čísla podal. Jelikož si zapamatoval jenom pět čísel, šesté si vymyslel. Sázenka byla podána a manžel netrpělivě čekal na neděli, kdy probíhalo losování čísel. Všech pět čísel, které viděl ve snu, byly také zaškrtnuty na tiketu. V této době nebylo možno ihned zjistit výše výher. Když pak manžel s tiketem šel na poštu pro výhru, byl překvapen on i pracovnice pošty, jelikož to byla první tak vysoká výhra na zdejší poště. Manžel přišel domů a slavnostně na stůl položil 14 405 korun. Tolik peněz jsme ještě neviděli pohromadě.

Jelikož jsme se pomalu zabydlovali, bylo rozhodnuto, že se koupí koberec do obývacího pokoje o rozměrech 5 x 6 m a automatická pračka Tatramatka. Dětem se koupilo nějaké oblečení a hračky, já jsem si koupila čepici a límec ze stříbrné lišky, což jsem si každoročně na Vánoce přála od Ježíška. Z výhry pak zbylo pět korun a tak si manžel koupil krabičku cigaret Mars za čtyři koruny a zbývající poslední jednu korunu, tu máme uschovanou na věčnou památku. Od této doby pak manžel pravidelně sází sportku, ale takové štěstí jej již nepotkalo. Já mu stále tvrdím, že nemůže již vyhrát, když to hlavní vyhrál se mnou.

Alabastr22 - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete