Tento příběh se odehrál v době mého dětství. Tehdy jsem dostala modré plátěné kalhoty s laclem a na něm byla bílá žirafa. Ten obrázek se mi moc líbil a neustále jsem žirafu chtěla vidět. Mamka říkala, že pokaždé, když jsem si kalhoty brala na sebe, tak jsem se vyptávala na žirafy. Chtěla jsem vědět, kde je mohu vidět a proč jsme tam ještě nebyli. Asi jsem s tím otravovala dost intenzivně. Mamka se tedy rozhodla, že v den mých narozenin pojedeme na výlet do zoo. Moc jsem se těšila a vyhlížela označený den v kalendáři.
Ráno jsme sedli do auta a vyrazili. Cesta se mi zdála nekonečná. Po vstupu do zoo mne nezajímalo žádné zvíře, chtěla jsem vidět jen žirafy. Šli jsme tedy nejdříve k nim. Přijdeme k výběhu a všichni mi ukazují, kde žirafy jsou. Já stojím zklamaně a pořád nic nevidím. Už jsem chtěla brečet, protože ostatní je viděli, jen já ne. Mamce to bylo divné a tak sledovala, kam koukám. Já měla skloněnou hlavu a koukala na zem. Vždyť žirafa na kalhotách, které jsem měla na sobě, byla malá, tak musí být přeci u země. Mamka mi tedy řekla, ať se podívám nahoru. Zvedla jsem hlavu a až jsem se lekla. To nádherné, velmi vysoké zvíře stálo kousek ode mne a zíralo na mne. Chvíli jsem na ni koukala a potom zklamaně řekla: „Ta je ale veliká, na mých kalhotách je jen malá žirafka.“ Nechtěla jsem věřit tomu, že je to to samé zvíře. A proč je tak vysoké, nebo jsem já byla tak malá?
U výběhu jsme stáli dost dlouho. Nemohla jsem se nabažit toho pohledu na ladné pohyby toho zvířete. Nakonec jsem se rozhodla jít se podívat i na další obyvatele zoo. Pořád jsem ale musela myslet na žirafu. „To přece není možné, že je tak vysoká. Vždyť na kalhotách je tak malá.“ Nakonec jsem se s tím nějak vyrovnala a skoro celou cestu domů v autě prospala.
Doma mne vítala babička s dědou a oba se ptali na žirafy. Což samozřejmě rozesmálo mamku s bratrem. Ten hned vyprávěl, jak jsem je neviděla a přesto stála u nich. Já jsem se snažila vysvětlit, že jsem ji hledala u země. Nakonec jsem prozradila, že jsem viděla čtyři sloupy a nic víc. To byly nohy žirafy. Tehdy mne ale nenapadlo podívat se nahoru. Kdyby mne mamka neupozornila, tak tam asi stojím ještě dnes a hledám žirafy u země.
Samozřejmě, že mi toto vyprávěla mamka v době, kdy jsem byla starší, a jeli jsme na výlet do zoo se školou. Já si jen matně pamatuji ty modré plátěné kalhoty s laclem. Tehdy mi mohly být tak tři nebo čtyři roky. Vždy, když jsme doma plánovali výlet do zoo, tak mi se smíchem všichni připomínali, že žirafy jsou vysoké, abych je zase nehledala u země...
ChytráŽena.cz