Vysněná zahrádka

Rozhodl jsem se koupit zahradu bokem od lidí, na samotě u lesa. Chtěl jsem si pořídit místo, kde mohu relaxovat, a nikdo mě nebude vyrušovat. Potřeboval jsem klid. Dlouho jsem vybíral, ale většina zahrádek byla v koloniích pohromadě, což mi nevyhovovalo. Až jsem ji našel. Zcela osamělý pozemek daleko od civilizace mě ihned okouzlil. Už jsem se viděl, jak tu budu zahradničit, odpočívat a trávit čas se svým věrným pejskem.

První rok jsem si náležitě užil. Zvelebil jsem pozemek, postavil zde malý zahradní domeček, zřídil venkovní posezení s grilem a vysadil vše, co mám rád. Dařilo se tu jak paprikám, tak rajčatům, okurkám a ostatní zelenině, tak také ovoci. Koupil jsem ovocný strom, švestku, ke dvěma jabloním, které na pozemku už byly a tři keříky kanadských borůvek. Bylo mi na zahrádce krásně. Trávil jsem zde celý týden a domů jezdil jen proto, abych si navařil, vypral a vybral z poštovní schránky poštu.

A právě toho využili. Kdo? No, poslouchejte…

Všichni víme, jak je vše drahé. Zvláště zelenina a ovoce zdražily, a tak jsem sázel a plel o to usilovněji. Byl jsem na čistém vzduchu a moc mě to bavilo. Ten rok byla nádherná úroda. Měl jsem zde políčko, co políčko, celé pole brambor, spoustu česneku a cibule. Papriky byly obřích rozměrů a šťavnatá rajčata a okurky jako by se smály na celý svět. Tehdy jsem si koupil zavařovací hrnec a těšil jsem se, jak si zavařím lečo a různé zeleninové směsi na topinky. Zelenina byla ještě na záhonu, když jsem odjel domů, abych si vypral a nachystal se na sběr své bohaté úrody.

Doma jsem se zdržel jen dva dny. Stačilo to, abych prádlo vypral a vyvěsil, seberu ho příště, nakoupil si potřebné potraviny na pobyt v divočině, a hned jsem jel zase zpátky.

Když jsem přijel na zahrádku, zůstaly mi oči jen pro pláč. Po mých paprikách, rajčatech, okurkách, a hlavně po česneku zbyl jen pošlapaný záhon. Dokonce si dal někdo práci, aby posbíral i brambory a kanadské borůvky. Švestka ještě nerodila, ale na jabloních zbylo jen pár jablíček na úplné špičce stromu. Když už loupež, tak pořádná. A tak mi zmizelo i vše, co bylo na zahrádce. Chatka zůstala nedotčená. Bylo mi úzko. Tolik práce a lopoty mě to stálo. Tolik radosti mi to přinášelo. A nyní nemám nic.

Krádež jsem sice nahlásil na policii, ale pachatele, jak už to bývá, nenalezli. Doporučili mi ale, abych pozemek prodal a koupil nový, blízko lidí, kteří by mi úrodu pohlídali a také mohli pomoci, kdybych měl třeba zdravotní problémy. Ošíval jsem se, že ještě nejsem tak starý, ale sadit a sázet a pěstovat a plít na pozemcích, které nakonec sklidí někdo jiný, se mi opravdu nechtělo. A tak netrvalo dlouho a koupil jsem nakonec novou zahrádku v zahrádkářské kolonii. Zjistil jsem nakonec, že se zde sešla prima parta. Skutečně si úrodu hlídáme, společně grilujeme, hrajeme karty a dělíme se o zážitky. A není mi vůbec smutno. Když chci relaxovat a odpočívat, tak to řeknu a ostatní mě nechají. Jsou to přece kamarádi!

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10