Občas nějaký přítomný zážitek vyvolá vzpomínky na něco podobného, co jsme prožili již v dobách dávno minulých a co bylo zasunuto hluboko v paměti. Od časného jara až do konce října, někdy i do půli listopadu nocujeme s mým drahým pejskem na střešní terase, kde jsem si nechala postavit pergolu s plátěnou střechou, proti žhavému letnímu slunci a silné noční rose. Je tam přívod vody i elektřina, mohu tam i grilovat na el. grilu, pohodlně večeřet, ale ve dne v létě se tam nedá zdržovat, teploty nad 40 st. jsou i pod pergolou nepříjemné.
Na obvodových zídkách kolem celého prostoru stojí několik desítek květinových truhlíků, kde celoročně rostou tučnolisté sukulenty, které od jara kvetou nádhernými vínově červenými květy a v létě mezi nimi kvetou letničky, na podzim a přes zimu pokvetou macešky a afrikány. Večery, noci a časná rána jsou zde nádherně osvěžující oproti horkým letním vedrům pod žhavým sluncem, v noci bývá 18 až 25 st. V noci usínám za zpěvu cikád, ráno mne budí zpěv ptáků, sedících na TV anténách okolních střešních teras a taky můj HAF, který mi kolem 8.hod. přijde podat pacičku, což znamená, že by už chtěl na procházku. V noci sledovat pomalý pohyb luny a hvězdy na obloze a brzy ráno, jak se pomalu slunce vyhoupne nad střechy domů v dálce, to je opravdu NÁDHERA. Protože plátěná střecha už díky občasným silným poryvům větru a žhavému slunci poněkud chátrá a vzniklo na ní několik dírek i děr, musela jsem ji sundat a již několik dní ji záplatuji.
Na obvodových zídkách kolem celého prostoru stojí několik desítek květinových truhlíků, kde celoročně rostou tučnolisté sukulenty, které od jara kvetou nádhernými vínově červenými květy a v létě mezi nimi kvetou letničky, na podzim a přes zimu pokvetou macešky a afrikány. Večery, noci a časná rána jsou zde nádherně osvěžující oproti horkým letním vedrům pod žhavým sluncem, v noci bývá 18 až 25 st. V noci usínám za zpěvu cikád, ráno mne budí zpěv ptáků, sedících na TV anténách okolních střešních teras a taky můj HAF, který mi kolem 8.hod. přijde podat pacičku, což znamená, že by už chtěl na procházku. V noci sledovat pomalý pohyb luny a hvězdy na obloze a brzy ráno, jak se pomalu slunce vyhoupne nad střechy domů v dálce, to je opravdu NÁDHERA. Protože plátěná střecha už díky občasným silným poryvům větru a žhavému slunci poněkud chátrá a vzniklo na ní několik dírek i děr, musela jsem ji sundat a již několik dní ji záplatuji.

To byla krásná období, v nichž jsem si ani neuvědomovala, že děti tak brzy vyrostou a vše se změní. Že přijdou pubertální roky, kdy už nebudou stát o maminčin doprovod až ke škole - o nějaké puse na rozloučenou ani nemluvě, kdy nejmladší benjamínek při koupání ve vaně už nebude stát o pomoc a odnášení v osušce do teplého pokoje, ale bude z vany volat „nevstupovat“ - že celé to nejkrásnější období s malými dětmi brzy „vodnese čas“ a to navždy - jen vzpomínky zůstanou. Bohužel jsem si mateřskou nikdy moc neužila, byla jsem záhy samoživitelkou a do práce se vracela nejpozději v jednom roce svých batolat.
Ani se člověk nenadál a děti vylétly z domu daleko od matky a to putování přírodou a mnou vštěpovaná láska k přírodě na nich nezanechalo téměř žádné stopy. Do dnešní doby ráda cestuji, kempuji - v místnostech bez denního styku s přírodou jsem celá nesvá /nyní to píši na balkoně a koukám na krásná oblaka/. V každém počasí prchám do přírody a jsem znovu a znovu nadšená měnící se barvou moře, změnami nádherných oblak různých barev a tvarů, plujících nad hlavou, stále mne přivádí v úžas ten krásný slunečný /i měsíční/ pruh na hladině moře při východu či západu slunce /měsíční svit setrvá na hladině po celou noc, jen pomalu putuje/, stejně jako kdysi jsem byla nadšená Vysokými Tatrami, které po padesáti létech od mého prvního výletu do Tater, jsou stále stejně krásné /což se o mně říci nedá/. Hluboce mám vryty všechny pěkné zážitky z různých cest a vstřebávám je doposud, stačí jen přivřít oči a vše krásné se vrací.
Kdežto moje starší dcery s dětmi tráví dovolenou /třeba i u moře/ pouze v komfortním apartmá nebo v hotelu, ani nevaří - protože přeci mají dovolenou - a stravují se po restauracích. Nejmladší syn zase z finančních důvodů buďto nemůže na dovolenou vůbec nebo mu zaplatím letenku a přiletí za mnou. Ten sice zůstal nadále skromným a přírodu má rád, ovšem kupř. moje nadšení z kempování pod olivovníky, několik metrů od moře, kdy jsem vařila na malém vařiči, mnohokrát denně plavala v moři a byla jsem tam nesmírně šťastná a spokojená - to on taky zcela nechápe.
Budu asi až do smrti „čundrbabkou“ /divnou a mírně střelenou???/ a mí potomci si budou lebedit pouze v panelácích a o dovolené v hotelích /snad až za pár generací se podaří někomu předat pár těch mých genů, které mám po tatínkovi - kdožví???/.
MartaB - čtenářka
ChytráŽena.cz
článek vyšel také na webu autorky
ChytráŽena.cz
článek vyšel také na webu autorky