Když se ráno probudím, tak si uvědomím, že už dnes odjíždíme. Nechce se mi, moc se mi tu líbilo i přes to nestálé počasí. To ale k horám patří. V sedm hodin snídáme, potom ještě nastrkáme do batohů poslední věci, poklidíme pokoj. Loučíme se na recepci a odcházíme na električku. Naposledy jdeme touto cestou. Před pár dny jsme přijely a šly nejistě k penzionu. Nyní odcházíme. Měly jsme se tu dobře. Vařili výborně, porce dost velké, se službami jsme také byly spokojené. Jen to počasí mohlo být lepší.
Už nám přijíždí električka, naposledy nastupujeme a ujíždíme ke Starému Smokovci. Zde vidíme spoustu lidí s kufry a batohy. Také odjíždějí domů. Přesedneme na električku do Popradu. Téměř všechna místa jsou obsazena. V Popradu na nádraží je živo. Lidí je tu plno. Každý hledá ten svůj vlak a už myslí na domov. Nasedneme tedy a vlak se za chvíli rozjíždí. Nyní máme skoro tři hodiny cesty před sebou. Potom v Púchově přestup. Máme zde čas jen pět minut. Stíháme vše podle plánu. Vlak čeká na stejném nástupišti jen na druhé koleji. Tak to je výborné. Měla jsem obavy z toho, že poběžím nádražím s batohem na zádech a budu hledat náš vlak. Míří k němu dost lidí. Již sedíme na svých místech a vlak opouští nádraží. Další přestup nás čeká až v Kolíně, zhruba za dvě a půl hodiny. Chvíli se bavím se spolucestující na protějším sedadle. Jede navštívit dceru do Prahy. Má to také pěkný kus cesty. Vyprávím jí, jak jsme se měly celý týden a ona mi zase říká, co vše plánují s dcerou v Praze navštívit. Ani tak ji nelákají památky, hlavně se těší na vnoučata.
Kolín se blíží. Loučíme se se spolucestující a vystupujeme. Nyní ještě pár zastávek osobním vláčkem a jsme doma. Začínám se těšit. Přeci jen doma je doma. A jak se říká: Všude dobře, doma nejlépe. Cestou od vlaku se zastavíme u babičky. Povyprávíme o tom, jak jsme se měly, předáme drobné dárečky a vyrážíme domů. Sundám ze zad batoh, sednu do křesla a chvíli jen sedím. Dcera již stihla zapnout počítač a usedá k němu. Vše se tedy začíná vracet do starých kolejí. Ale já si chci ještě dnes užít to krásné volno. Pomalu vybaluji špinavé prádlo z batohů. Prohlížím si ještě jednou různé letáčky, pohledy a razítka ze všech míst, která jsme navštívily. Je toho dost. Nechám si vše na památku letošní vydařené dovolené. Vedeme si s dcerou takový cestovní sešit. Zapisujeme si zde, kde jsme kdy byly, co jsme zajímavého viděly, zakládáme různé letáčky, vstupenky… Už máme tři šanony. Ráda si v nich listuji a prohlížím. V duchu se vracím na ta všechna místa. Nyní tam přibude dalších pár stránek.
Dcera napsala všem svým kamarádkám a přichází si popovídat. Uděláme si jen rychlou večeři a povídáme, vzpomínáme, smějeme se. Jsme rády, že se nám dovolená vydařila a hlavně, že jsme se ve zdraví vrátily. Dlouho budeme mít na co vzpomínat. No a přes zimu budeme vymýšlet, kam pojedeme příští léto. Spoustu let jsme jezdily k moři, hlavně do Chorvatska, teď je čas na to, abychom se zase vrátily k nám do Čech nebo na Slovensko. Vždyť tu je tolik krásných míst.
ChytráŽena.cz