Manželé Poláškovi jsou přátelé naší rodiny. Když si koupili zahrádku, no, zahrádku, takový kus zaplevelené země to byl, ani chatku to nemělo, snili o tom, jak zde budou relaxovat, odpočívat, zahradničit a užívat si každou volnou chvilku.
„Postavíme si tu chatičku a budeme tu v létě spát,“ snila paní Polášková.
„A budeme chovat slepičky, abychom měli čerstvá vajíčka,“ doplnil pan Polášek.
„A já tu budu pěstovat kytky a zeleninu,“ na to paní Polášková.
„Ze všeho nejdřív to tu zryju a udělám zahradní jezírko. To bude ta pravá romantika. Až bude jezírko, postavíme chatku a uděláme záhonky a třeba zbude i místo na grilování,“ rozhodl pan Polášek.
„Myslíš? Nebylo by lepší nejdřív postavit tu chatku?“ zeptala se ho žena.
„Ne, myslím, že je lepší dělat nejdřív díru do země a vybudovat to jezírko. Víš, já bych chtěl na břeh jezírka průzračný vodopád a do jezírka krásné ryby. A pak, až uvidíme, kolik to bude stát, postavíme chatku. Dnes jsou i chatky na klíč. Vybereš si a oni ti ji přivezou, jen ji umístíš.“
„Asi máš pravdu,“ souhlasila jeho žena. Vzpomněla si na katalogy, v kterých viděla podobné dřevěné chaloupky. Už se viděla, jak věší v takové chatičce záclonku a zalévá truhlíky s květinami. Ale zároveň se viděla v nových plavkách, jak se opaluje na břehu jezírka, sleduje okrasné ryby plující ve vodách jezírka a poslouchá hučení vodopádu.
Pan Polášek
dva dny připravoval plány na stavbu. Pak se konečně oblékl do montérek, chopil
se rýče a zryl oplocený kus země, který zakoupili.
V následujících dnech kopal s kamarády základ jezírka. Následně zabezpečovali budoucí jezírko před protečením. Když se jim to konečně podařilo, uvědomil si také, že jezírko by mělo být řádně osvětleno. A nejefektněji bude vypadat osvětlení pod vodou. To se lépe řekne, ale hůř provede. Pan Polášek musel sáhnout hluboko do rodinného rozpočtu, ale výsledný efekt stál za to. Poté začala stavba vodopádu, která spolkla téměř stejné finance, jako samotné jezírko. Paní Polášková byla unesena a ihned začala objednávat vhodné rostliny do jezírka. Pro budoucí využití doplnili jezírko filtrací a pořídili také ryby. KOI kapr je pěkná ryba, manželům Poláškovým ale nestačil. A tak koupili také karase, perlína a dokonce jesetera, které se do jezírek hodí. Jezírko bylo kouzelné. Vodopád šuměl, večer po setmění jezírko zářilo, ryby v něm hrály všemi barvami a vodní rostliny dotvářely výsledný efekt. Manželé Poláškovi byli šťastní.
„A můžeme jít vybrat chatičku,“ těšila se paní Polášková.
„No, to jsem chtěl říct: nemůžeme,“ řekl jí její choť.
A pak své ženě vysvětlil, že jezírko je sice krásné, jeho stavba, rostliny, ryby atd. ale stály tolik, že na chatičku nezbylo. Paní Polášková chtěla sice lamentovat, pak se ale zahleděla na tu krásu kolem. Ta za to jistě stála. Pomalu se loučila s vidinou bělostných záclonek na oknech vysněné chatičky.
„Když nebude chatička, bude víc místa na kytičky i zeleninu,“ pohladil pan Polášek svou ženu. Uznala, že má pravdu. Taková dřevěná chatička je sice krásná, může ale vyhořet. Kdokoli ji může vykrást nebo dokonce zničit.
„Na nářadí uděláme malou kůlničku a my, my můžeme občas přespat i pod stanem. Pamatuješ, Vlastičko, jak jsme jako mladí jezdili pod stan a co jsme pod ním zažili? I náš první syn vznikl takto.“
Vlastička Polášková se zarděla. Jistě, že si pamatuje. Tenkrát bylo plno komárů a oni oba byli pořádně poštípaní, když u vody trávili čas pod stanem. Přesto byli šťastní. Dnes existují svíce proti komárům a v uspěchané době je stan mnohem romantičtější. V posteli spí doma, na zahrádce budou mít romantiku.
A tak si manželé Poláškovi hned druhý den koupili malý stan pro dva. Pan Polášek připravil záhonky pro květiny i zeleninu a večer se tulili k sobě u osvětleného jezírka. Ryby ve vodě zářily v umělém osvětlení, a když vyšly hvězdy, odrážely se v jezírku. Vodopád tiše pěl vodní serenádu pro ty dva. Vlastička se tiskla ke svému muži a připadala si mnohem mladší. I pan Polášek zářil štěstím. Když uléhali na matraci ve stanu, jako by už cítili opojnou vůni květin, které tu pokvetou.
A nakonec si řekli: „Je moc dobře, že jsme nepořizovali chatičku. Tu má každý. My ale máme jeden druhého a své jezírko.“
ChytráŽena.cz