Bude „Záchrana kotěte“ Dětským činem roku?

Základní škola v Opočně se zapojila do charitativního projektu Dětský čin roku, který podporuje děti v konání dobra tím, že píší o dobrých skutcích. Do projektu se zapojilo celkem 566 dětí ze základních škol, gymnázií a speciálních škol. Odborná porota v září vybrala 5 příspěvků v každé z 6 kategorii. Ty budou uveřejněny v Učitelských novinách a jeden z nich obdrží zvláštní cenu těchto novin.

„Do 15. listopadu mohou žáci základních škol, osmiletých gymnázií a speciálních škol hlasovat pro jednotlivé skutečné příběhy. Dobrý skutek v každé kategorii, který získá největší podporu dětské poroty, bude vyhlášen Dětským činem roku 2007, jeho autor bude odměněn věcnou cenou a škola obdrží šek v hodnotě 10 000 Kč na školní pomůcky. Stejný šek obdrží rovněž i škola, která bude vylosována ze všech zúčastněných, včetně zástupců dětské poroty,“ uvedla učitelka Jana Hrnčířová ze ZŠ Opočno.

V kategorii „Pomoc přírodě“ zaujal odborníky příspěvek Kristýnky Kuchařové ze ZŠ Opočno (sestry Miss World Taťány Kuchařové) o malém černém kocourkovi s názvem Záchrana kotěte.
„Byl zimní den a já jsem si šla hrát s kamarádkou Helčou k nim domů. V půlce cesty jsem uviděla ležet u plotu malého kocourka, který lítostně mňoukal. Dřepěla u něho nějaká paní, která nám povídá: „Doneste ho k veterináři.” Helenka opatrně vzala kocourka do náruče a šly jsme.
Veterinář byl docela daleko. Protože byla velká zima, schovala Helča kocourka pod bundu. Zvěrolékař nás vzal jako první a sdělil nám: „To kotě jste tam raději měly nechat, to nepřežije.” Ale stejně ho prohlédl a zjistil, že má ošklivě zlomenou levou packu. My jsme však neztrácely naději. Pan doktor píchl našemu zvířátku injekci, aby ho nožička tolik nebolela. To vyšetření nám dal zdarma.

Když jsme šly z ordinace zpátky, nesla jsem kotě já, abychom se s Helčou vystřídaly. Přitom jsme přemýšlely, kdo si ho vezme domů. Obě jsme už doma kočičku měly. Nejdříve jsme poprosily Helenčinu maminku, ale ta koťátko nechtěla. Cestou k nám jsme se ještě ptaly okolo bydlících lidí, jestli zvířátko někdo nepostrádá. Ale nikdo se k němu nehlásil. Když jsme dorazily k nám a moje maminka uviděla utrápené, vystrašené koťátko, začala ho hladit a k mé radosti povídá: „To už u nás zůstane, bude dalším členem rodiny.” Hned mu dala najíst, vykoupala ho, vyfénovala a zabalila do deky. Koťátko v mžiku usnulo.

Jelikož jsme kocourka našly pozdě, tak mu pacička už nikdy správně nesrostla. Má ji ochrnutou, jakoby stále zlomenou, takže nedošlapuje na tlapičku, ale na celou přední část nohy. Často ji má celou odřenou a zakrvácenou. To mu ji pak namažeme a ovážeme. Někdo by řekl, že zvíře s takovým postižením bychom měli utratit. Když se však podíváte do kocourkových veselých očiček, vezmete ho na klín, kde klidně přede, hrajete si s ním, poznáte jeho milou a vlídnou povahu. A kromě toho, je to přece člen rodiny a my ho máme rádi.

„Přijďte se k nám podívat a zamilujete si ho také,“ napsala Kristýnka Kuchařová.

6. prosince se dozvíme, který příběh se stal Dětským činem roku 2007.

Více informací o Dětských činech v jednotlivých letech se dozvíte také na oficiálních webových stránkách www.detskycinroku.cz.

Foto: Kristýna Kuchařová - foto archiv učitelky Jany Hrnčířové

Irena Voříšková
Chytrá Žena.cz