Hodně jsem o ní slyšela, možná jsem ji i viděla, ovšem ne v době, kdy jsem se o ni zajímala a chtěla ji najít. Jedná se o houbu Chaga neboli rezavec šikmý (Inonotus obliguus). Jde o chorošovitou dřevokaznou houbu, která má na náš organismus přímo zázračné účinky.
Rezavec šikmý má rád především chladnější počasí. Nejčastěji infikuje břízy, jsou však popsány i případy, kdy byla Chaga nalezena na bucích, dubech či topolech. Spory tvořené pohlavním stadiem houby způsobují bílou hnilobu. Je také nejvhodnější Chagu sbírat právě z břízy, která má léčivé účinky. Tuto houbu, která dorůstá často úctyhodných rozměrů, je vhodné sbírat především v chladnějším počasí. Doporučuje se ji sbírat na jaře, na podzim a v zimě. V létě houba obsahuje víc vody, která snižuje obsah léčivých látek v houbě.
Tvrdí se, že Chaga velmi dobře působí na trávení. Zmírňuje také projevy Cronovy choroby, zabraňuje zácpě i ulcerózní kolitidě. Také je využívána při gastritidách a vředech. Říká se, že čistí krev a působí pozitivně na krev. Její nejdůležitější přínos je ale v boji s rakovinou, především rakovinou střev a jater, a pak cukrovkou. Chaga podporuje kardiovaskulární systém a celkově zvyšuje odolnost organismu.
Je toho hodně, s čím nám může tato na první pohled nevzhledná houba pomoci. Každý si může na internetu najít, čím může být prospěšná právě jemu. O tom nemusím psát. Já se od chvíle, kdy jsem si přestala myslet, že onen poklad je pouze ohořelý kus dřeva či nevzhledný nádor stromu, pokoušela houbu najít. Pokaždé, když jsem šla do lesa, jsem se dívala také po kmenech především bříz. Tak jsem v minulosti našla např. hlívu ústřičnou. Chaga se mi ale vyhýbala. Už jsem si myslela, že ji nikdy nenajdu, nikdy nezkusím, jak chutná. Až nyní…
Okresy jsou
ještě zavřeny, takže do lesa jsem nemohla jít. Se svým pejskem jsem se
vypravila do místního lesoparku. Mám to tam ráda. Člověk tam vidí srnky, divoké
králíky i různé druhy ptáků. Rostou tam medvědí česnek, krokusy, sasanky a
další rostliny. Na kraji lesoparku jsou dokonce maliníky. Když začnou růst
houby, nacházím zde kováře, koloděje, kozáky, babky a občas i praváky.
Vyšla jsem
si nyní jen na procházku, protože na tyto houby je zatím brzy. Mého Bena
zaujala veverka. Sice už je starý na to, aby ji pronásledoval, přesto ale
zůstal ve střehu a zvířátko pozoroval. Sledovala jsem veverku s ním. Jakmile
nám veverka zmizela ze zorného pole, chtěla jsem pokračovat. Najednou jsem
pohledem zavadila o nevzhledný útvar na bříze. Byla to ona! Musela to být ona!
Hypnotizovaná houbou jsem šla přes křoví k bříze. Naštěstí mám na klíčích
malý nožík, který jsem dostala od přítele. Pokusila jsem se útvar dostat z kůry
tak, abych tam kousíček nechala napříště. Je známo, že houba roste roky, a když
jí kus na kůře necháte, doroste. Celou dobu jsem se bála, aby to přece jenom
nebyl nějaký nádor nebo jiná vada stromu. Při odkrajování houby to lupalo, jako
bych krájela korek. To je charakteristické právě pro Chagu. Nakonec jsem ji z kůry
dostala, i když jsem přitom musela stát na špičkách. Unavená, ale šťastná, že
ji držím v ruce, jsem si odnášela poklad domů.
Doma jsem ani nedýchala, když jsem ji rozlomila. Nebude uvnitř přece jenom dřevo? Kdepak! Žluto-hnědý materiál uvnitř mě ujistil, že jsem se nemýlila. Ihned jsem houbu usušila. Říká se, že čím dřív to uděláte, tím lépe. Poté jsem ji namlela na prášek. Slyšela jsem, že se pije jako čaj nebo káva, podobně se i připravuje. Také jsem četla, že se může s kávou míchat. Samotnou jsem ji nakonec neměla odvahu konzumovat. A tak si vždy přidám lžičku do kávy. Kávu pak popíjím s pocitem, že prospívám svému zdraví.
Po neděli se otevřou hranice okresů a ke mně může přijet opět můj přítel. Má cukrovku. Když jsem mu říkala o svém nálezu a zaslala mu fotografii, dal se slyšet, že „toto“ on nikdy nebude pít. Nevadí. Pro něj jsem speciálně připravila předem kávu s tímto zázrakem. Nebude tušit, a bude se léčit.
Postupem času takto poznávám další a další houby, o kterých jsem kdysi ani neslyšela. Příroda je mocná a neustále nás učí.
ChytráŽena.cz