Jak se proměnilo české vodáctví?

Jaká relaxace je v letních vedrech lepší, než ta u vody? Stačí si jen sbalit bagáž, naložit loď a vydat se vstříc promočeným dobrodružstvím na některou z řek. Vodáctví má u nás hluboce zakořeněnou tradici a pro začátečníky i pokročilé se naskýtá mnoho možností, kam se zajet smočit. V minulosti ale vyrazit na vodu nebylo tak jednoduché, jako dnes. Proč?

Vodáctví z generace na generaci

Za vůbec prvního českého vodáka je považován Petr Vok z Rožmberka, který měl údajně kolem roku 1600 sjet Vltavu na rybářském člunu. Kořeny sportovního vodáctví se u nás ale datují přibližně k polovině 19. století, kdy byl založen první kanoistický klub. Lidé si tuto volnočasovou činnost oblíbili natolik, že ji začali pěstovat ve svých rodinách a předávali si vodácké zkušenosti z generace na generaci. Na konci 19. století se u nás začaly objevovat první kajaky s krytem, vyjetí na vodu ale rozhodně nebylo tak snadné, jak by se mohlo zdát.

Dřevěné pramice

Vodáci původně jezdili na dřevěných pramicích. Hned na začátku sezóny se museli popasovat s nemalými problémy. Přes zimu totiž lodě vyschly, a když se položily na vodní hladinu, okamžitě do nich nateklo. Podle pamětníků nebylo nic zvláštního na tom, že často pádloval jen zadák a háček ešusem vyléval vodu, aby se kánoe nepotopila i s posádkou.  Další nevýhodou dřevěných pramic, byla jejich váha. Zejména dívky měly velký problém, když bylo potřeba přetáhnout loď přes jez. Dřevěné pramice přitom vážily i 80 kilogramů. Jejich pozdější nástupnice – žebrovky, tak byly oproti nim se svými asi 40 kilogramy vcelku obratná plavidla.
 

Lehoučký laminát

Po dřevěných lodích se na výsluní dostaly lodě laminátové. V 50. letech minulého stolení na nich začali závodit sportovci a v 70. letech se dostaly mezi vodáky. A jaká to pro ně byla úleva. Lodě se daly snadno opravit, tedy pokud neměl konkrétní vodák obě ruce levé, a nebyly ani tak těžké. Proto se do přenášení přes jezy a celkové manipulace s loděmi mohly lépe zapojit i dívky. V 50. letech se taky oddělily dvě dnes zcela rozličné disciplíny a do vodní turistika a závodní kanoistika.
 

Náročné cestování

Když se tehdy vodáci chtěli vydat s neskladnými loděmi na vodu, bylo kolem toho zapotřebí obřího zařizování. Musel se objednat náklaďák, který by lodě i s bagáží a lidmi dovezl na nádraží, kde čekal speciálně domluvený vagón, kam se vše přeskládalo. Cestování zkrátka nebylo jen tak. Občas se musely lodě poslat jiným vlakem než posádka, a v kempu u řeky se potom jejich příjezd divoce oslavoval. Ne vždy totiž proběhlo veškeré přemisťování bez komplikací. Vlaková zpoždění a poničené trupy lodí nebyly výjimkou.

Člun do kapsy

Vyrazit na vodu v současnosti vodáky nestojí tolik námahy jako před sto lety. Doba přece jenom pokročila a lodě se také změnily. V půjčovnách obvykle narazíte na nafukovací čluny, které se vyrábí už od 50. let minulého století a jsou prověřeny léty zkušeností. Rozhodně se tedy v českých kempech nebojte sáhnout právě po nich. Pokud byste ale chtěli vyrazit na divokou řeku někam do zahraničí a loď si brát s sebou, není nic jednoduššího, než si nafukovací člun uložit do kufru auta a nafouknout ho až na místě. Žádné tahání neskladných a velkých lodí jako před lety vás tedy rozhodně nečeká.
 

Díry nemají šanci

Náčiní na opravu lodí byste si s sebou na vodu měli brát vždy, ale spíš jen pro jistotu. Nafukovací čluny totiž jen tak něco nezničí. Poměrně snadno se může stát, že na své Palavě nebo Ontariu narazíte na ostrý kámen, který by do jiných lodí udělal díru raz dva. Díky nafukovacím člunům tento náraz jen stěží zaregistrujete. Na českých řekách, a během tohoto léta především, vás ale může potkat opačný problém. Málo vody a drhnutí dna člunu o dno řeky. Ani to ale není problém. Díky lehkosti stačí člun jen zvednout a poponést do hlubší vody. Věřte, že se u toho skoro nenadřete.