Terapie s pomocí zvířat slaví úspěchy i v našich končinách. Léčebné účinky nastupují tam, kde už medicína svou práci vykonala. Vzájemný vztah člověka a jeho zvířecího přítele je z velké části o citech: o hlazení a láskyplných dotecích, které lékař poskytnout na předpis nemůže a které mnoha lidem chybí. V roli mazlíčka - léčitele tak vystupují nejčastěji psi a kočky, ale třeba také králíci, morčata nebo i různí domácí zpěváčci nebo třeba akvarijní rybičky. Starším a osamoceným lidem mnohdy stačí „kamarád“, kterému se mohou ze svých trablů prostě vypovídat. Je známo, že tělesný a duševní stav spolu velice úzce souvisí. Pokud se nemocný člověk ocitne v nechtěné izolaci, cítí se osaměle a staří lidé pak mnohdy ztrácejí chuť do života. Nemají totiž pro koho nebo pro co žít. A právě zvíře, které miluje bez podmínek, může pomoci takovým lidem znovu touhu po životě objevit.
Psi jsou nejčastěji využívanými zvířaty při léčbě různých potíží. V tomto případě mluvíme o tzv. canisterapii. Canisterapeuti často navštěvují domovy důchodců, dětské domovy a ústavy sociální péče nebo i různá nemocniční oddělení (například onkologii), kde mohou provádět individuální i skupinovou terapii.
Pro seniory v domovech důchodců je pejsek vítaným zpestřením a osvěžením stereotypních dnů, děti v dětských domovech v pejskovi získají kamaráda, o kterého se zároveň učí starat a rozvíjejí tak svůj smysl pro odpovědnost. Pro tělesně postižené je canisterapie součástí rehabilitace: při kontaktu s pejskem dochází k procvičování různých částí těla.
Velmi účinné pro pacienty trpící svalovou ztuhlostí je polohování, při kterém se dotyčný opatrně položí na trup pejska, popřípadě si k němu pes lehne bokem. Tato terapie je dobrá nejen pro uvolnění ztuhlých svalů, ale i pro psychiku. Canisterapie se využívá i u lidí s mentálním postižením nebo s autismem, pro které je kontakt se zvířetem jednodušší a srozumitelnější než kontakt s člověkem. Pejskové už od štěněte musí projít speciálním výcvikem, aby byli schopní zvládnout kontakt s takto postiženými lidmi. Speciálně vycvičený pes je nenahraditelným společníkem i pro nevidomé a hluché osoby, ale také například pro epileptiky (pes v tomto případě dokáže vycítit blížící se záchvat a svého pána varovat).
Dalším z řady mazlíčků - léčitelů je kočka. „Léčba kočkou“ (tzv. felinoterapie) využívá zvláštní empatii a energii koček, která umí zbavit už při běžném kontaktu mnoha neduhů. Je prokázáno, že kočky zmírňují stres i různé fóbie, zahánějí úzkost a přinášejí do života mnohdy ztracenou duševní pohodu. Pohodlně se posaďte do křesla, na klín si vezměte kočku a až ji budete bezděky hladit a užívat si jejího předení, buďte si jistí, že se vám snížil krevní tlak…
Rehabilitace na koni, tzv. hipoterapie, je známá už staletí a i u nás je stále více využívaná. Zabývá se především léčbou pohybových poruch, při kterých využívá vzájemný kontakt mezi pohybově postiženým člověkem a koněm. Nemocný neovlivňuje pohyb koně, ale naopak se nechává ovlivňovat jím - přirozený pohyb koňského hřbetu se přenáší na tělo člověka. Výhodou je, že kůň má velice podobný pohybový stereotyp chůze jako člověk. Hipoterapii může provádět pouze zkušený fyzioterapeut, který koriguje pohyb koně tak, aby pacient mohl s pohybem koně splynout. Výhodou této rehabilitace je i to, že probíhá venku, mimo nemocniční prostředí. Hipoterapie může působit také preventivně v případech, kdy z důvodu nemoci dochází k degeneraci nebo přerušení nervových drah, které řídí pohyb.
Existují i méně běžné typy terapie za pomoci zvířat, mezi které patří například delfinoterapie nebo terapie za pomoci hospodářských zvířat, která se zaměřuje především na výchovné programy atd. To už bychom ale od domácích mazlíčků opravdu odbočili…
uznevim - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz