Motýli české přírody 2. část

Motýli jsou v naší přírodě velice užiteční, protože bez neustálého opylování motýlem by mnoho bylin a křovin nemělo žádné plody.

Denní motýli jsou vidět hodně i ve dne, ale většina motýlů patří k nočním druhům. Kukly motýlů jsou různých tvarů a barev, vidět je můžete na různých rostlinách a když budete mít trochu štěstí a trpělivosti, pak můžete pozorovat proměnu zmuchlaného motýla, který právě opouští kuklu, v půvabné křehké stvoření, s barevnými, jemnými křídly. Motýl je tažný a nejvíce kilometrů urazí babočky, bělásek ovocný a žluťásek čilimníkový a babočka bodláková pravidelně přelétá z Afriky až do severní Evropy.

Modráskovití

Do řádu modráskovitých patří modrásek cizokrajný, hnědý, tažný, stepní,  bahenní, bělopásný, černočárný, černolemý, černoskvrnný, čičorkový, hnědoskvrnný, hořcový Maculinea alcon, hořcový Rebelův, jehlicový, jetelový, komonicový, kozincový, krušinový, lesní, ligrusový, nejmenší, obecný, očkovaný, podobný, pumpavový, rozchodníkový, štírovníkový,  stříbroskvrnný, tmavohnědý, tolicový, ušlechtilý, vičencový, vikvicový a východní. Dále sem patří ohniváček celíkový, rdesnový, černočárný, janovcový, černokřídlý, černoskvrnný, modrolemý a modrolesklý. Potom také ostruháček březový, česvinový, dubový, jilmový, kapinicový, ostružinový, švestkový a trnkový. A nakonec ještě i pestrobarvec petrklíčový.

Je to jeden z nejrozšířenějších modrásků u nás. Vyskytuje se převážně v extenzivně využívaných vlhkých loukách s výskytem krvavce totenu se zachovalým vodním režimem, ale také ve vlhkých příkopech podél silnic a železnic, poddolovaných územích a okrajích vodních nádrží. Vidět jej můžete převážně v červenci a srpnu, rozpětí křídel má 17-18 mm, a je rozšířený po celém území, především v nivách při dolních a středních tocích řek.

Ohniváček je rozšířen lokálně na celém území našeho státu, vzácněji v nížinách s intenzivním zemědělstvím. Nejvíce se vyskytuje na otevřených, vlhkých plochách v sousedství lesních porostů, průseků, pasek a lesních cest, údolích horských potoků, křovinatých biotopů a hlavně v podhorských a horských oblastech. Délka jeho křídel je 16-17 mm a nejčastěji ho potkáte v podhůří a horách.
(viz. foto)

Je to největší evropský ostruháček, délka jeho křídel je 17-18 mm. Vidět jej můžete po celém území státu, mimo chladných horských oblastí,  prakticky všude tam, kde jsou porosty trnky. Také často vyhledává výslunné křovinaté svahy, prosluněné paseky a lesní lemy, liniovou zeleň, přerůstající živé ploty, vždy s nízkým křovinatým porostem, hlavně tam, kde jsou trnky, hloh, růže, dřišťál či mahalebky.

Okáčovití

Sem patří okáč bělopásný, bojínkový, černohnědý, horský, ječmínkový, jílkový, kluběnkový, kostřavový, luční, medyňkový, menší, metlicový, ovsový, poháňkový, prosíčkový, pýrový, rosičkový, rudopásný, šedohnědý, skalní, strdivkový, stříbrooký, třeslicový, voňavkový, zední, hnědý, lipnicový, písečný, stínovaný a středomořský.

Okáč ječmínkový je velice rozšířený a u nás hojný druh. Potkat jej můžete hlavně ve všech horských a podhorských oblastech, středních Čechách a na jižní Moravě. Má nejraději světliny, paseky a průseky listnatých i jehličnatých lesů od pahorkatin po horní hranici lesa Krkonoš a Jeseníků, také křovinaté lesostepi a vyprahlé světliny v dubohabrových hájích nejteplejších oblastí jako je Český kras a Pálava. Délka jeho křídel je 23-25 mm a potkat jej můžete od června a v nížinách až do konce září.

Bohužel spousta druhů motýlů vymírá a pokud si to člověk neuvědomí, za nějaký čas bude pozdě a další generace budou poznávat motýly a jiné živočišné druhy jen v muzeích, na obrazech a fotografiích. Snažte se proto motýly chránit, protože mají velký význam pro naši přírodu.

Čtěte také další článek na toto téma: Motýli české přírody 1. část

Autor: Markéta
ChytráŽena.cz