-Komerční sdělení-
Tato tradice přirozeně vznikala již v dávné minulosti a v některých rodinách je ctěna doposud. Jak správně naložit s rodinným pokladem a prokázat úctu svým předkům? Starožitný šperk totiž nemusí vždy ležet jen ve šperkovnici.
Šperk s příběhem
Opravdovou hodnotu rodinného dědictví znali pouze jeho držitelé, a to z prostého důvodu. Vzpomínka na milovanou osobu, narození dítěte, ale např. i strasti prožité během světové války, to vše jsou příběhy spojené s děděným šperkem. Každá rodina si tak předávala i trochu z historie svého rodu.
V dnešní době se pro výrobu používá 14-ti karátové zlato. U starožitných šperků může být ryzost jiná a obvykle u nich nenajdete puncovní značky. Ryzost drahého kovu vám zjistí v každém zlatnictví. U přírodních drahých kamenů už se musíte obrátit na gemologickou laboratoř. Certifikáty o pravosti a kvalitě kamene dříve nebyly podmínkou, jako je tomu dnes.
Nejčastěji děděné šperky
Na prvním místě jsou jednoznačně zlaté dětské náušnice. Snad každá maminka si dětské náušničky uchová, proto je to velmi častý typ šperku předávaný dalším potomkům. Stejně tak klasické zlaté náušnice, které byli osazeny nádhernými brilianty či jinými přírodními kameny, získávají časem na své hodnotě.
Jistě jste už slyšeli o zásnubním prstenu, který putuje od matky k synovi a jeho nastávající ženě. Rodina tím dává najevo, že snachu přijali za svou. Pánské prsteny měli podobu pěčetních prstenů s rodinnými iniciály, které byly často zhotoveny i na manžetových knoflíčcích. Dominantním kamenem u pánských šperků je a vždy byl černý onyx.
Údržba je nutná
Dědictví ve své podstatě mohlo obsahovat jakýkoliv šperk, o který se nikdo po delší dobu nestaral. Důrazně nedoporučujeme čištění starožitných šperků dle babských rad a nejrůznějších leštících past nabízených v drogerii.